Pekingská opera, která má z tradičních čínských dramat největší vliv, vznikla v severní Číně a má více než 200letou historii. V procesu rozvoje neustále přijímala přednosti ostatních dramat a postupně se stala populární v celé zemi.

Nelze popřít, že v současnosti Pekingská opera musí čelit fenoménu, který se nazývá nedostatek diváků zvláště z řad mladých lidí. A chybí také mladé talenty, které by tuto tradici rozvíjeli dál. Vedoucí pekingského divadla pekingské opery paní Wang Yu-zhen se domnívá, že tradiční drama se musí poučit a zkusit nové umělecké projevy a formy a jenom tak může prorazit v moderní době. Vedoucí čínského druhého divadla pekingské opery pán Yu Kui-zhi řekl, že výchova mladých diváků je velmi důležitá.

„V zájmu rozvoje a rozšíření tohoto typicky čínského umění, skupina herců a hereček se neustále snaží vychovávat své pokračovatele. Samozřejmě, důležite je také podchytil zájem mladých diváků. Mnoho Číňanů z věkové kategorie do 35 let nemá znalosti o Pekingské opeře. Propagace, popularizace a šíření pekingské opery to je naše odpovědnost."

Jihočínská opera Kun s více než 600letou historií má krásné literární libreto. Celé odstavce zní jako nádherné básně. Opera Kun má unikátní hlasový systém. Ve výslovnosti se dodržují čtyři tóny, hudba zdědila styl klasické čínské literatury a obsahuje kompletní systém herectví. Vedle zpěvu je v opeře Kun také tanec. V květnu roku 2001 byla opera Kun vepsána do prvního Seznamu světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Nedávno se v Pekingu hrálo představení opery Kun pod názvem „Vějíř s květy broskvoně, 1699", která je adaptací reprezentativního díla známého dramatika poslední čínské dynastie Qing, Kong Shang-rena, které napsal v roce 1699. Vypráví příběh o smutné lásce páru mladých milenců. Jeho premiéra vyvolala velkou pozornost sdělovacích prostředek a diváků. O přípravě představení jeho režisérka Tian Qin-xin řekla:

„Zkusili jsme nové formy v oblasti scénografie. Současně usilujeme o skloubění moderních scenografických elementů s vynikajícími prvky tradičního čínského dramatu."

Opera Yue také vznikla z jihočínských zdrojů. V současnosti opera Kun usiluje o zvýšení své přitažlivosti u mětských diváků, zatímco opera Yue, naopak chce prorazit u venkovského obecenstva. To také vyvolalo diskuse v divadelních kruzích. Má obrození těchto tradičních čínských žánrů zaměřit svou pozornost do měst nebo na vesnici? Divadelní kritik, profesor Čínské univerzity komunikace Zhou Hua-bin se domnívá, že drama je masovým umění. Různé dramata musí hledat vhodnou rozvojovou cestu podle vlastních rysů. Řekl:

„Čínské drama patří celému národu. Venkov a města mají vlastní nestejné potřeby. Dnes tváří v tvář různorodosti obecenstva se může rozmanitými směry rozvíjet i tradiční drama."

Doufáme, že čím dál tím více lidí se bude zajímat o čínské drama. Milí posluchači, končím dnešní pořad. Děkuji Vám za pozornost. U mikrofonu byla Klára. Na slyšenou příště.