(rozhovor s českým architektem Janem Bendou natočený vysoko nad Šanghají)

(znělka)

J.H. V Šanghaji už dlouhou řadu let žije a pracuje významný český architekt Jan Benda. Podle jeho projektů, stejně tak podle projektů jeho ženy, která je také architektka, byla v Šanghaji, ale i v dalších městech Číny realizována velká řada budov a větších stavebních celků. S panem architektem Bendou jsem se sešel vysoko nad Šanghají, na místě, z něhož byl velmi pěkný rozhled na toto působivé město.

J.H. Sedím s panem architektem Janem Bendou v 38. osmém patře hotelu Mariott, před námi je káva – a hlavně za okny je panorama, trošku v mlze a trošku šedivé panorama moderní Šanghaje. Tyčí se kolem nás spousta vysokých věžových domů a to mě samozřejmě vede k otázce, jak se Šanghaj v poslední době vyvíjela a jakým způsobem dospěla do stádia, které dnes kolem sebe vidíme a které z ní udělalo opravdu velkoměsto světového formátu?

J.Benda: Já jsem poprvé přišel do Šanghaje v roce 1993, kdy v Šanghaji bylo asi dvacet baráků vyšších nežli tři patra. Z čehož jeden dům postal pan architekt Ladislav Hudec, architekt slovenského původu, který přišel do Číny v průběhu první světové války, dostal se sem přes ruské zajetí a přes Sibiře, kde z ruského zajetí utekl, dostal se sem do Šanghaje a byl zde posléze významným architektem, postavil zde Park hotel, který dodneška funguje a to byl do roku 1963 nejvyšší dům v Číně, v Asii vůbec.

J.H. Nejvyšší znamená, abychom vytvořili představu o rozdílech, řádově v jakých metrech?

J. Benda: Šedesát, sedmdesát metrů, vyšší není. Má asi třiadvacet pater, asi kolem těch 60 metrů bude mít.

Dneska, když se na to díváme, tak ty věže nekončí, jsou kolem dokola na horizontu. Je jich asi dvacet, na kterých mám osobní podíl, nebo třicet, protože máme baráky po celé Číně, ale když mluvíme o Šanghaji, tak je to asi takovéhle číslo. Některé baráky jsou kolem dvou set metrů, asi tři, a pak jsou nižší, do těch sto metrů. A když se tak člověk dívá kolem dokola, tak přece jenom může ukázat, jak změnil horizont Šanghaje.

J.H. My jsme mluvili spolu o tom, že tak pronikavý rozvoj doznala Šanghaj za posledních deset let. Jak se to vyvíjelo. Myslím nyní třeba ve vtahu k bourání starých čtvrtí...

J.Benda: No ty mizejí rychle...To jsou dva typy baráků. Jsou tu slummy, baráky, které jsou naprosto neživotný, nefungujou, jsou přeživý, fyzicky i morálně a jediný rozumný, co se s tím dá udělat, je to zbourat. Pak jsou tu baráky, které byly docela dobře postavené, ale jsou vybydlené, takže je určitá možnost je přestavět, zrekonstruovat, ale je to hrozně drahé. Pozemky, na kterých stojí, jsou tak drahé, takže do toho investovat peníze je ekonomický problém v téhleté době. Protože na stejném pozemku, když se postaví barák, který má sto metrů, takže ta cena pozemku je neúměrná. To jsou problémy zcela praktické, ekonomické.

Na druhou stranu, když sem přijdou lidi z Evropy nebo z Ameriky, tak si hrozně stěžujou, jak stará Šanghaj rychle mizí. Že je škoda, že se to bourá, ale Číňani říkají – tak do toho běžte bydlet. Z těch pětihvězdičkových hotelů běžte bydlet do těchto domů a potom budeme mluvit dál. Což si myslím, že je docela oprávněná námitka proti tomuto jakoby staromilství, oproti jakoby ochráncům, jakémusi Klubu za starou Prahu, nebo Klubu za starou Šanghaj. Ty věci mají svou život a svou smrt. Tak jako lidi se naroději a žijou a umřou, tak ty baráky to mají zrovna tak. V minulosti i Praha, jak je krásná, tak těch baráků se zachovalo hrozně málo. Vedle těch, které jsou zbourané, přestavěné, zmizelé...Těch bylo vlastně hrozně moc. Valdštějn zboural půlku Malé Strany a postavil tam své baráky, bez nějakého velkého respektu a založil novou kvalitu. Já si myslím, že ten problém je ne v tom, že se ty baráky bourají, ale problém je vytvořit novou kvalitu. Což je problém a což se nedaří, například na pražských sídlištích se absolutně nepodařilo. Zdevastovaly se pozemky a to, co se tam postavilo, nemá žádný charakter, kvalitu, nemá to hodnotu. Takže si myslím, že ta Šanghaj sice nějakej charakter ztrácí, ale dostává úplně jiný, úplně nový a to není špatně. To si myslím, že je vysloveně dobře.

J.H. K pokračování další části pořadu Čínské zajímavosti věnovaného současné čínské architektuře vás za týden pozve opět Jiří.