Chůze po vyvýšeném drátě, ujgursky „Dawazi", je starobylým akrobatickým druhem v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Kvůli dobrodružným, stimulujícím a obtížným výkonům ji Ujguři stále pokládají za hru pro odvážlivce. Jedním z vynikajících místních akrobatů na provoze je 35letý pan Ablati Maijun, který byl vepsán do Knihy Guinessových rekordů.

Když jsme hovořili s panem Maijun o dawazi a sin-ťiangském umění písní a tanců, vypadal překvapeně a nadšeně. Zvláště pro nás zahrál lidovou písničku na nástroj ujgurského původu.

Dawazi, neboli sin-ťiangská akrobacie na provaze má historii dlouhou asi tři tisíce let. Následkem válečných nepokojů čelila hrozbě zániku, naštěstí byla zachována ujgurským rodem až dodneska. V těchto letech se toto starodávné lidové umění opět těší celospolečenské pozornosti. Jejím půvabem je to, že se bez záchranného lana a jen s tyčem v rukou předvádějí nejrůznější obtížné výkony na provaze, který je od země vysoký více než deset až desítky metrů.

Ablati Maijun řekl, že se mu líbí dobrodružství již od svého dětství. Když mu bylo sedm let, odjel se svým otcem do městečka, aby zhlédl předvedení akrobacie na provaze. Tehdy byl dojat odvážností interpretů a přitom měl přání, aby se jednou mohl stát umělcem dawazi.

Ve věku 17 let se mu splnilo přání a stal se členem místní akrobatické skupiny. Pustil se do cviků a interpretací. Bez ohledu na nebezpečí a těžkost se nikdy nevzdal své touhy po oživení tohoto starobylého akrobatického umění. Když předvedl dawazi před sedmi lety v parku, neočekávaným poroucháním ruční pomůcky spadl z vysokého provazu na zem. Zlomil si kosti u mnoha míst těla a najednou upadl do mdlob. Díky záchranné léčbě Maijun přežil těžké zranění, ale lékař tvrdil, že dále už nemůže cvičit dawazi.

Maijun se stejně nechtěl vzdát svého snu. Myslel si, že by neměl tak brzy ukončit svou akrobatickou kariéru a že by se měl vrátit do svého interpretačního týmu .

„tehdy jsem si uvědomil, že každý musí odejít do důchodu, i když nádherně zvládl výškovou interpretaci. Jenže bych měl před odchodem z jeviště překonat několik Guinnessových rekordů.

Kosti se mu sice vyléčily, ale pořád trpí bosletí, když se trochu pohybuje. Z obavy nesouhlasila manželka s ním, aby pokračoval ve cvičení. Jenže v té chvíli už označil překonání světových rekordů za své bojové cíle. Začal cvičit a po jednoročnímu úsilí už mohl libovolně předvést různé výkony na vyvýšeném provaze. Kolegové byli vemi potěšeni a domnívali se, že si vytvořil zázrak.

Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang si vloni připoměla padesáté výroročí svého vzniku. Ablati Maijun přinesl tomuto jubileu specifický dárek.

„Za pomoci akrobatické skupiny jsem se na to připravil celých sedm let. Konečně jsem splnil sen vylepšit sedm světových rekordů v akrobacii na provaze."

Maijun žil na výšce 38 dní. Ve dne tančil a zpíval na provaze, vyvýšeném o 28 metrů od země. V noci si pak odpočíval v domku na konci provaze.

Maijunovu interpretaci zhlédl na místě místopředseda sin-ťiangského akrobatického svazu pan Yu Tianyong. Jak ten informoval, Maijun denně musel na provaze chodit přes šest hodin a přitom hrát na tradiční ujgurský hudební nástroj. Někdy se provaz houpal ve vělkém větru, ale Maijun mohl libovolně chodit dopředu a zpět, chvíli zase předvádět ujgurské tance. Protože interpretace byla příliš dobrodružná, někteří diváci strachem museli uzavřít své oči. Pan Yu Tianyong uvedl/Záznam 4/

„výzva proti limitu 38tidenní životu na vyvýšeném provaze byla pro Maijuna i diváky otřesným procesem. Zejména v době úplné tmy bylo velmi nebezpečné, protože na provaze zůstával bez žádného osvětlení ani záchranného lana."

Celý proces vylepšení světových rekordů byl velmi obtížný, Maijun na to vzpomíná vždy s velkou hrdostí. Nyní cvičí každý den a přeje si, aby mohl integroval do akrobacie více dobrodružných a stimulujících pohybů. Když zaznamenal výsledky, vždy zazpíval oblíbenou ujgurskou písničku.