V současné Číně je asi 76 tisíc dětí, kterým zemřeli oba rodiče nebo jeden z nich AIDS. Přesto, že jsou zdravé, jsou diskriminovány ve společnosti, dokonce i ve školách kvůli tomu, že někteří lidé AIDS dobře neznají. Čínské školní instituce a organizace usilují o změnu takového stavu. V dnešní relaci vás povedu do svérázné třídy výchovy k správnému chování k takovým dětem.

V divadle Městského pionýrského domu v Pekingu se nedávno uskutečnilo svérázné vyučování o dobrosrdečnosti. Diváky zde bylo na tisíc učitelů a žáků z více než 10 základních škol v tomto městě. Na jevišti se hrála jednoaktová hra, která nese titul: „Naděje". Popisuje to, jak sirotci, jejichž rodiče zemřeli AIDS, přestoupí do nové školy. Žáci této školy mají strach a protestují proti tomu. Učitelka je poučila.

Učitelka: Za jakých okolností nebudeme nakaženi AIDS?

Žák: Při normálních stycích.

Učitelka: Co jsou normální styky?

Žák: Např. spolu jíst, spolu plavat, nebo tisknout ruku a objímat.

Učitelka: Správně.

Žáčka: Paní učitelko, získala jsem tyto znalosti a už nemám strach. Přijdou k nám sirotci, kteří ztratili rodiče. Jsou nešťastní, proto máme o ně pečovat.

S touto aktovkou vystoupili učitelé a žáci základní školy podřízené Čínské lidové univerzitě. Aktovka byla zpracována na základě opravdového příběhu.

Diváci byli dojati představením. Žáci ze Základní školy Peking korespondentce řekli, že dřív nechtěli spolu studovat, bavit se a hrát si s takovými dětmi. Nyní si uvažují takto:

„Jejich rodiče byli nakaženi AIDS, ale oni sami jsou zdraví. Nemají ani otce, ani matku, jsou osamělí. Určitě jim budeme pomáhat."

„Jsem ochoten hrát si s nimi."

Sirotci v naší zemi, o kterých hovoříme a kteří jsou mladší 15 let, žijí většinou na venkově v chudých rodinách. Jejich trpký život si těžko představí převážná většina dětí v městech.

Ředitelka základní školy podřízené Čínské lidové univerzitě Zheng Rui-fang, informovala, že výchovu k dobrosrdečnosti žáci a jejich rodiče čím dále tím více vítají. Učitelé a žáci její školy se této akce s radostí zúčastnili.

„Touto akcí si děti uvědomily, že mají pomáhat postiženým, když jsou schopny jim pomáhat. Tato akce má pro přítomné děti zvláštní význam, totiž zaset v jejich srdcích lásku."

Během představení vystoupilo na jevišti 7 sirotků. Mezi nimi byl 12letý A Jun. Studuje v pátém ročníku. Před několika lety jeho rodiče byli nakaženi AIDS a otec zemřel nedávno. Řekl, že nechce zase ztratit matku. Říká:

„Budu pilně studovat, abych se v budoucnu stal známým doktorem a vyléčil všechny nemocné AIDS."

Závěrem akce malí herci navrhli, aby se všechny děti spřátelily se sirotky ze AIDS a darovaly jim knihy, kupované za své ušetřené drobné peníze. Jejich výzva nalezla aktivní odpověď všech malých diváků.