Proto mě přivedli před soud vaší ctihodnosti, řekla paní Ku a navázala na svou předchozí výpověď.

Jsem si plně vědoma, že jsem měla uposlechnout rady toho Po Kaje. Nevím, jaký zločin spáchal, mohu jen říct tolik, že ke mně se choval velmi dobře. Měla jsem oznámit všechno hned, ale byla jsem tím, co jsem prožila, úplně vyvedená z míry a nechtěla jsem nic jiného, než si odpočinout a v klidu si rozmyslet, co dělat. Toto je naprostá pravda."

Zatímco písař předčítal ze svých záznamů prohlášení paní Ku, soudce v duchu hodnotil, že celý příběh vylíčila otevřeně a přirozeně a že všechna známá fakta do něho zapadají. Teď také pochopil, čím byl způsoben hluboký zářez v pelesti lůžka na Fanově hospodářství, a bylo i pochopitelnější, proč si A Kuang nevšiml, že žena na lůžku není Su-niang. Vrhl se na ni se srpem z druhé strany lůžka, tedy přes Fanovo tělo, a navíc měla tvář zalitou Fanovou krví. Vysvětlení Po Kajovy ochoty pomoci jí bylo nasnadě. Potvrzovalo jen to, z čeho soudce podezíral doktora Caa. Doktor Cao musí být společníkem Po Kajových temných plánů. Po Kaj Caa nepochybně informoval, že se jeho dcera stala svědkem jeho schůzky s jedním ze spiklenců v kutně, a tak zařídil, aby na pár dnů zmizela. Tím se také vysvětluje lhostejnost doktora Caa k osudu nezvěstné dcery. Po celou tu dobu věděl, že je v bezpečí.

Když paní Ku otiskla na dokument svůj palec, pravil soudce:

„Máte za sebou strašlivé prožitky, paní Ku. Nevím, kdo by mohl poctivě říci, že by za takovýchto okolností postupoval moudřeji. Nebudu řešit právnický problém a rozhodovat, co jaké míry se provinila žena, která neohlásila vraždu muže, jenž se několik hodin předtím na ní dopustil hrdelního zločinu znásilnění. Naní mou povinností obstarávat studijní materiál znalcům právních věd. Mou povinností je zjednat průchod spravedlnosti a zajistit, aby škody, způsobené zločinem, byly napraveny. Proto jsem rozhodl, že tento soud vás z ničeho neviní a navrací vás vašemu manželovi Ku Meng-pinovi."

Ku pokročil vpřed a žena na něho vrhla kvapný pohled. On si jí však vůbec nevšímal a zeptal se přiškrceným hlasem:

„Kde je důkaz, Vaše Ctihodnosti, že moje žena byla skutečně znásilněna? Že se neoddala tomu darebákovi dobrovolně?"

Paní Ku nevěřícně zalapala po dechu, ale soudce Ti odpověděl klidně:

„Tady je!" vytáhl z rukávu kapesníček a dodal: "Kapesník, který jste sám označil za majetek své ženy, nebyl nalezen na cestě, jak jsem vám původně řekl, ale právě v oné hromadě otepí v chatrči na Fanově statku."

Ku se kousl do rtů. Řekl:

„Když je tomu tak, tato osoba věří, že jeho žena mluvila pravdu. Avšak podle zákona cti, který moje bezvýznamná rodina po generace zachovává, si měla sama ihned po znásilnění vzít život. Jelikož tak neučinila, uvrhla můj dům do hanby a já zde proto veřejně prohlašuji, že jsem nucen ji zapudit."

„To je vaše nezadatelné právo," řekl soudce Ti. „Rozvod bude řádně zaznamenán. Ať předstoupí doktor Cao Che-sien!"

Doktor Cao poklekl před soudcovým stolem, mumlaje cosi do vousů.

„Doktore Cao," zeptal se soudci Ti, „jste ochoten vzít si zpět svou rozevedenou dceru?"

„Je mým pevným přesvědčením," řekl doktor Cao hlasitě, „že tam, kde jde o základní principy, nesmí člověk váhat obětovat osobní city. Kromě toho věřím, že jako člověk veřejnosti známý musím jít ostatním příkladem, třebaže to nevýslovně zraňuje mé otcovské city. Vaše Ctihodnosti, nemohu si vzít zpět dceru, která se provinil proti našim posvátným mravním zákonům!"

„Bude to tak zaznamenáno," řekl soudce chladně. „Do té doby,než budou učiněna vhodná opatření,dostane se slečně Cao útočiště v soudním areálu."Pokynul seržantu Chungovi,aby slečnu Cao odvedl.