Mandžuové žijí hlavně na severu Číny. Nejvíce jich je na severovýchodě země v provincii Liaoning. V historii se nazývali „etnikou na koni", protože se vyznali v jízdě na koni a při střílení z luku. Tento rys jim umožnil zvládnout nádhernou techniku na zhotovení luků a šípů. Se sociálním rozvojem však hrozí zánik takových mandžuských řemeslníků.

Na východě Pekingu v městské čtvrti Chaoyang leží v sídlištní oblasti ne tak velká dílna na výrobu luků a šípů. Majitelem je právě mandžuský řemeslník ve středním věku, pan Yang Fuxi. Ten nám uvedl, že v Pekingu byl před stovkou lety velký dvůr s desítkami stánků na výrobu luků a šípů. K nim patřila značka Yangového rodu, nazvaná Juyuan, která se těšila velké oblibě zákazníků, protože zachovala rysy tradičních mandžuských luků. V tehdejší době byla zaznamenána velká navštěvovanost zmíněného dvora Mandžuovy, kteří bydleli v Pekingu. S postupem časů už málokdo používal luky se šípy. V jejich výrobě ve výše uvedeném dvoře pokračoval z více než 40 řemeslníků jen rod Yanga.

Myšlenku dědit řemeslo svého rodu měl Yang Fuxi už v době, kdy chodil do školy.

„když mi bylo čtvrnáct, patnáct let, myslel jsem si, že jednou bych mohl také vyrobit mandžuské luky a šípy."

Z různých důvodů Yang Fuxi hned nesplnil své přání. Nejprve byl dělníkem a později taxikářem. Když zdravotní stav otce byl čím dál tím špatnější, Yang Fuxi si uvědomoval, že by doslo k zániku tradičního mandžuského řemesla, pokud se ho neučil od otce. V r. 1998 Yang Fuxi vystoupil z taxikářského místa a začal se profesionálně zabývat lukovým řemeslem.

S jeho rozhodnutím zpočátku nesouhlasila manželka paní Tian Zhanhua, uvedla,

„byla jsem neráda, že se vzdal taxikářského místa na výrobu luků. Protože toto řemeslo nemělo v tehdejší době perspektivu dobrého obchodu. Jinak se každodenní výdaje celé rodiny, jakož i výdaje na suroviny pro řemeslnickou výrobu musely opírat jen o mzdové příjmy z moje práce."

Kvůli tvrdošíjnosti Yang Fuxiho uvolnila manželka veškeré vklady rodiny na podporu řemeslnické výroby. Ještě převzala břemeno surovinného nákupu. Na druhé straně zjistila, že při výrobě luků a šípů manžel zaznamenl velkou změnu povahových vlastností, tedy ze silnosti a nedbalosti v jemnost a pečlivost.

Yang Fuxi brzy zvládl techniku na zhotovení luků a šípů. Jeho produkt jde na odbyt. Prostý luk se prodává za stovku až dvě stovky čínských júanů, zatímco luk mimořádně zhotovený z černého bycího roha stojí za více než tisíc juanů. Tato cena není tak vysoká, pokud je počítán čas výroby i věnované pozornost. Yang Fuxi uvedl, že zhotovení tradičních mandžuských luků je náročné na čas a sílu a že na výrobu více než desetikusové skupiny luků je potřeba kolem čtyř měsíců. Od r. 1998 až do dneška zhotovil jen necelých třista kusů.

Kvůli svéráznosti svého řemesla se Yang Fuxi těžil velké oblibě domácích a zahraničních zájemců. Kromě sběratelů přicházejí k nim z dalekých oblastí zájemci, aby s ním prodiskutovali výrobní techniku. Pro většinu milovníků Yangových luků je přítažlivá zejména mandžuská kultura skrytou v tomto tradičním řemeslu.

Přes nesčetnost zájemců předložil má Yang Fuxi striktní požadavky na výběr učně. Domnívá se, že předpokladem je poznat kulturnní a uměleckou vlastnost tohoto řemesla. Jedinný syn, který letos musí čelit vysokoškolské přijímací zkoušce, oficiálně nevyslovil ochotu dědit řemeslo rodu, takže Yang Fuxi nechce syna donutit a přeje si, aby syn nastoupil na oblíbenou cestu.

Yang Fuxi dosud nenašel vhodného dědice na rozvoj svého řemesla. Má ale důvěru, že najde uspokojivého učně, a to bez ohledu na jeho příjmení, ale spíše na jeho schopnost.

Ya Fuxiova technika na zhotovení tradičních mandžuských luků byla letos vepsána do národního seznamu nemateriálního kulturního dědictví, který vláda hodlá doporučit OSN. Čínský ústav pro umělecké výzkumy již angažoval Yang Fuxiho do práce a může mu tím poskytnout pohodlnější podmínky a šanci na prezentaci jeho řemesla. Yang Fuxi uvedl, že ještě chce udělat písemný a audiovizuální materiály k zázanmu technologií na výrobu tradičních mandžuských luků.