Diskuse mezi vědci, kteří se přou o objev nového poddruhu pandy velké, se týká základní otázky – a sice nezbytnosti přinést přesnější studie, které by určily, zda tak zvaný Qinlingský poddruh pandy velké skutečně existuje.

Vědci také vyslovují vážné výhrady vůči plánům vybudovat nové centrum zaměřené na množení pand v srdci pohoří Qinling a to ve jménu ochrany a uchování „genetické čistoty" toho, o čem se jedna skupina vědců domnívá, že je novým poddruhem pandy velké.

Pochybnosti

Někteří vědci rovněž argumentují, že studie, jež si vzaly za úkol identifikovat jistý poddruh, neposkytují nezvratný důkaz, že tyto tmavohnědé pandy by byly po celý čas a všude izolovány od svých bratranců.

Není známo, kdy se skupina velkých pand v horách Qinling oddělila od své rodiny žijící v sichuanských horách. Z geografického hlediska leží mezi oblastí Qinling a velkými horami Sichuanu úrodná pláň.

Avšak historické záznamy ukazují, že pandy se toulaly po širokých horských oblastech od východočínské provincie Fujian, přes středočínské provincie Henan, Hubei a Hunan až po jihozápadní provincie Guizhou a Yunnan už před více než dvěma tisíci lety, jak tvrdí Lu Zhi, profesorka Pekingské univerzity a světově proslulá vědecká pracovnice v oboru výzkumu pand a ochrany přírody.

Až do poloviny devatenáctého století dokumentují historické knihy pohyb velké pandy uprostřed údolí řeky Yangtze, prohlásila Lu.

Na konci 50. let minulého století spatřili železniční dělníci velké pandy v kopcích severního Sichuanu. Takové záznamy a objevy odporují představě, že pandy, které se nyní nacházejí v pohoří Qinling, byly izolovány od zbytku jejich rodin v Sichuanu a na dalších místech po celou dlouhou dobu 10 tisíc let.

A nadto – DNA a další mikrobiologická vyšetření, která Lu provádí na velkých pandách po několik let ve spolupráci s kolegy z Číny, Spojených států a Švýcarska se s tímto novým tvrzením neshodují.

Článek „Vzorce genetické odlišnosti ve zbytku populace pand velkých", který vyšel v Časopise pro konzervativní biologii v roce 2001, přináší se svým týmem informace, které popírají myšlenku „nového poddruhu".

Lu se svými kolegy shromáždila vzorky ze 45 pand z horských oblastí v provinciích Shaanxi a Sichuan, včetně osmnácti vzorků z pohoří Qinling, osmi z pohoří Minshan, sedmnácti z pohoří Qionglai, jednoho z Liangshanu a poslední byl z pohoří Xiangling.

Na základě analýzy jejich dědičných znaků obsažených v DNA nalezli jen jemné znaky, které svědčí, že skupina z pohoří Qinling se začíná geneticky lišit od ostatních skupin.