Soudce Ti se vrátil do pracovny, spustil bambusové rolety, uvolnil si šerpu a natáhl se na lehátko.

Ke své nelibosti shledal, že napětí posledních dnů na něho začalo doléhat. Zavřel oči a snažil se uvolnit a uspořádat myšlenky. Zmizení paní Ku a Fan Čunga bylo nyní vysvětleno, uvědomil si však, že vyšetřování vraždy náčelníka Wanga se vůbec nehnulo z místa.

Ne že by nebylo dost podezřelých. Po Kaj, Ž Pen, doktor Cao a dosud neurčený počet mnichů z chrámu Bílého mraku, a také Chuej-pen. Převor se objevil příliš brzy po nezdařeném úkladu o soudcův život. Ž Pen se na zločineckých akcích očividně podílí, ale ani on, ani Chuej-pen, ani doktor Cao nebudil dojem člověka schopného stát v čele. Zlým duchem v pozadí je nepochybně Po Kaj. Je to zřejmě muž mnoha tváří a pozoruhodné duchapřítomnosti a co více, dokonalý herec. Přišel do Peng-laj hned po vraždě náčelníka Wanga. Vypadá to tak, že předběžné práce svěřil Ž Penovi a Kim Sangovi a potom přišel z hlavního města a převzal to do svých rukou. Ale co vlastně převzal? Soudce musel nyní přiznat, že je třeba znovu zvážit závěr, k němuž došel v rozhovoru s Chungem. Totiž že zločinci ukládali o život jemu a jeho dvěma pomocníkům z jediného důvodu. Domnívali se, že ví o jejich záměrech víc, než skutečně věděl. Ani císařskému vyšetřovateli, který má k ruce řadu školených tajných agentů, se nepodařilo zjistit pravdu. A zločinci určitě vědí, že jeho vyšetřování odhalilo pouze tajemství mnišských berel, které sloužily k pašování zlata do Koreje. Zlato se zřejmě přepravovalo z vnitrozemí v podobě tenkých tyčí, ukrytých v dutinách mnišských holí. Mniši, kteří putovali do Peng-laj s holemi, vyplněnými zlatem, podstupovali však značné riziko, protože všude podél cest a silnic jsou v pravidelných vzdálenostech vojenské stanice, kde všechny poutníky bez úředního poslání prohledávají, jestli nepašují zboží. Zlato se musí deklarovat a za každou vzdálenost, kterou pocestný urazí, musí zaplatit silniční daň. Zisk plynoucí z neplacené silniční daně a vývozního cla v Pen-laj nemůže být zase tak velký! Soudce měl nepříjemný pocit, že pašování zlata je pouhou kamufláží a že ho protivník zaplétá do chytře vymyšleného plánu s úmyslem odvrátit jeho pozornost od něčeho mnohem důležitějšího. Tak důležitého, že účel světí i takové prostředky, jako je vražda jednoho císařského úředníka a pokus o vraždu druhého. A tato důležitá věc se má podle plánu stát velice brzo. To je jediné správné vysvětlení drzých zločineckých úkladů – ti lidé jsou v časové tísni. A on, náčelník okresu, nemá nejmenší potuchy, oč jde, zatímco ten lotr Po Kaj si našel Ma Žunga a Ťiao Taje, spřátelil se s nimi a byl informován o všem, co se děje u soudu. A teď si ten nepolapitelný darebák řídí akci z nějaké tajné skrýše!

Soudce Ti si povzdechl. Ptal se sám sebe, jestli by v tomto stadiu zkušenější náčelník riskoval zatčení doktora Caa a Ž Pena a jejich výslech s veškerou přísností, kterou zákon povoluje. Říkal si však, že na to, aby přikročil ke krajním opatřením, nemá dostatečné důkazy. Sotva může zatknout člověka za to, že zvedl hůl pod morušovníkem, nebo proto, že neprojevil dostatečný zájem o osud své dcery. Pokud jde o Ž Pena, soudce byl přesvědčen, že postupoval správně. Domácí vězení je mírné opatření, dodatečně ospravedlnitelné tím, že mu Ž podstrčil falešnou informaci o pašování zbraní. A zároveň tak připravil Po Kaje o druhého komplice hned poté, co ztratil Kim Sanga. Soudce doufal, že tohle Po Kaje v provádění plánů zdrží, a dost možná, že ho to přiměje, aby odložil svůj hlavní úder, čímž by soud získal trochu času na další vyšetřování.

Události nabyly takového spádu, napadlo soudce, že neměl dosud příležitost navštívit náčelníka pevnosti v ústí řeky. Nebo má náčelník vykonat návštěvu jako první? Vztahy mezi civilními a vojenskými představiteli jsou vždy velice choulostivé.