J.H. Vážení posluchači, dnes jsem v pořadu Jak se jimi žije pozval k mikrofonu pana doktora Vladimíra Liščáka, kadidáta věd, vedoucího oddělení východní Asie Orientálního ústavu při Akademii věd České republiky.

Pak doktor Liščák patří k předním českým sinologům, tedy odborníkům v oblasti čínského jazyka, čínské historie a kultury. Otevíráme tak pohled na osud další osobnosti,která se svým dlouholetým působením zasloužila o rozvoj vzájemných česko-čínských vztahů, především pak o hlubší poznání čínské historie a kultury v kruzích českých zájemců o tuto oblast orientu.

J.H. Pane doktore, můžu se zeptat na to, jak funguje orientální ústav, jak funguje, kolik má útvarů, kolik má oddělení a jak je to zejména s tím čínským oddělením.

Dr. Liščák: Tak Orietnální ústav má oddělení dálnéno východu, v kterém je zahrnuta Čína, Korea, Japonsko, Mongolsko, Tibet... a potom je oddělení Jižní Asie, především Indie. Máme jednoho odborníka na Barmu, a oddělení starovědkého Předního východu, kde se kolegové zabývají archeologií, dějinami a literaturou této oblasti. Historií taky. Potom máme jednoho arabistu také...V čínském oddělení tady je nás... celkem...teď to musím spočítat...pět. Jelikož je nás tak málo, tak každý se zabývá úplně něčím jiným. Já například se zabývám dějinami Číny, především starším obdobím. V poslední době jsem se začal hodně soustředit na kontakty mezi Evropou a Čínou ve středověku od ranného období, zhruba osmého století, do 13. století, takže teď jsem se zaměřil také na Ordorika z Pordenone, což byl významný františkánský cestovatel v Číně na přelomu 13. a 14. stolerí. A další kolegové se zabývají jazykem, kolegyně Třísková, klasickou čínskou medicinou kolega Ando, potom kolegyně Obuchová se zabývá různými tématy, zejména tedy čínskými národnostmi, napsala také publikace o čínských symbolech, pak také jednu publikaci,která je nazvaná Číňané 21. století, ale zahrnuje to vlastně čínskou kulturu od nejstarších dob do současnosti. Tu vydala v Academii a vyšla už asi ve dvou vydáních. A teď máme úplně čerstvého kolegu, toho jsem nepočítal do toho počtu a ten se bude zabývat moderními dějinami Číny, byl dva roky v Sin Ťjangu, což je část Číny na západě, kde žijí převážně Ujgurové. On sám tam dva roky studoval na univerzitě, naučil se ujgursky, takže je to jediný odborník v Československu, bývalém tedy, který umí ujgursky a kromě dějin této oblasti se bude zabývat dalšími otázkami moderních dějin Číny, což v současnosti je velmi aktuální téma. Nikdo se zatím tady v Orientálním ústavu tím nezabýval. To je tak asi všechno o našem oddělení asi. Co se týká Číny.

J.H. Vy jste sám v Číně studoval, jak jste se zmínil, kolikrát jste od té doby měl příležitost v Číně být a na jak dlouhou dobu?

Dr. Liščák: Já jsem studoval v Šanghaji na univerzitě, v letech 85-86 deset měsíců a protože u nás nepřestala fungovat praxe meziuniverzitních styků na základě kulturní dohody, která vznikla za komunistického Československa, tak naštěstí tato kulturní dohoda dále trvá, což je výhoda na rozdíl od jiných oborů, například Indologové o to usilují už léta, ale zatím se to nepodařilo podepsat kulturní dohodu, a na základě této kulturní dohody existují meziakademické styky, takže ročně je – já nevím přesně kolik – týdnů vyčleněno na cesty do Číny, takže možnosti jsou, ale já jsem to z různýcbn dovodů, ale zejména pracovního vytížení nevyužíval, až vlastně poprvé od roku 86 jsem se poprvé do Číny podíval v roce 2003, kdy jsem tam byl na pozvání čínské vlády s delegací pracovníků médií od nás. Celkem jsme byli čtyři a bylo to zaměřeno na návštěvu Tibetu, týden jsme byli v Pekingu a týden v Tibetu.

J.H. Děkuju vám.

Rozhovor s doktorem Vladimírem Liščákem, kandidátem věd, vedoucím oddělení východní Asii při Orientálním ústavu Akademie věd České republiky, pro pořad Jak se jim žije připravil Jiří.