Vlivem zvláštních geografických a historických podmínek, až do 50. let minulého století nebyla v čínském Tibetu ani jedna škola v moderním slova smyslu. Tibetští rolníci a pastevci neměli zřejmě pojetí o tom, že dát svým dětem vzdělání.

Uplynulo více než 50 let. Jaký je vlastně nynější stav školství v Tibetu a pojetí vzdělávání u Tibeťanů? O tom jsme zveřejnili v minulosti první část příspěvku. Dále budeme nadále pokračovat v tomto tématu.

Kromě vládních dotací, rozvoj škoství v Tibetu ovlivňuje také aktivita místních správních orgánů, které organizují rolníky a pastevce k společnému zřízování škol vlastní silou a z vlastních prostředků. Právě tak i ve městečku Dang Qu Ka v okresu Dang Xong, který leží asi 200 kilometrů severně od Lhasy. Starosta tohoto městečka Xiaodan řekl:

„Městečko Dang Qu Ka má poměrně těžší hospodářské podmínky, proto nestačí jenom vládní dotace. Místní vláda od roku 1990 mobilizovala místní obyvatele, aby sami připravili písek a dřevo a sami stavěli školy. V uplynulých 8 letech tak bylo vybudováno 14 škol, což umožnilo, že všechny školopovinné děti nemusí chodit daleko do školy."

Starosta městečka Xiaodan obzvlášť poukázal na to, že v minulosti rolníci a pastevci byli ochotni věnovat své prostředky a sílu jenom na budování klášterů. Dnešní situace je proto velmi potěšující.

Podle úředníka Tibetského výboru školství, v posledních letech bylo v celém Tibetu vybudováno přes 1100 vesnických základních škol. Značná část z nich byla dokončena samotnými tamějšími obyvateli. Obyvatelé tak přispěli nejaktivnějším posílem k rozvoji školství.

Ve zmínce o změně vztahu Tibeťanů k vzdělávání, místopředseda Tibetského výboru školství Tibeťan Qunzeng, který žil ve starém Tibetu a může srovnávat se současným stavem, velmi dojatě řekl:

„Ve starém Tibetu si všichni přáli, aby jejich děti vstoupily do klášterů a staly se mníchy. Dnes, s rozvojem společnosti, lidé rozpoznali důležitost moderních vědeckých a kulturních znalostí, proto čím dále tím více Tibeťanů chce poslat své děti do škol."

31letý Pusang pracuje jako korespondent v Lidovém rozhlasu Tibetské autonomní oblasti. Je absolventem 4letého studia na Ústřední národnostní univerzitě v Pekingu. Po jejím ukončení v roce 1991 se vrátil do Tibetu. Teď zastává funkci zástupce vedoucího jednoho oddělení tibetského rozhlasu. Jeho článek získal cenu v celostátní soutěži. Řekl:

„Pocházím z chudé rolnické rodiny. Nebylo pro mně snadné studovat v Pekingu a teď být zaměstnán v takové instituci. Jsem pýchou své rodiny. Celá rodina je na mně hrdá."