Poté, kdy byla v roce 1949 založena Čínská lidová republika, čínští filmaři byli přesvědčeni, že začnou produkovat skvělé filmy. Jejich entusiasmus byl však brzy zchlazen kritikou, která se dostala filmu „Život Wu Xuna" z roku 1950.

Film, jehož scénář napsal a režii měl Sun Yu (1900-1990), byl založen na skutečném životním příběhu Wu Xuna (1838-1896), žebráka z provincie Shandong z doby konce vlády dynastie Qing. Film začíná líčením osudu malého Wua, který žebral dveře od dveří se svou ovdovělou matkou. Když míjeli soukromou školu, Wu se zastavil, aby naslouchal slovům třídního učitele, ale děti z bohatých rodin ho odehnaly. Naplněn smutkem a rozhořčením se rozhodl, že bude šetřit peníze, aby mohl zřídit dobročinné školy pro chudé děti.

Když byl film promítán v Pekingu, Tianjinu a v Šanghaji, tisk k němu přinesl pochvalné komentáře. Kritici hovořili s největším uznáním o Wuově snaze „pomáhat chudým v podobě založení charitativních škol" a chválili ho jako „žebráka-učitele". Nikoho nenapadlo, že jenom pár měsíců poté bude film, jeho tvůrci a obdivovatelé podrobeni vážné kritice ze strany vůdce státu.

20. května 1951 vydal Lidový deník úvodník, který napsal Mao Tse Tung a v němž kritizoval „zásadní chybu", která se objevila ve filmu, a „chaotickou situaci", která vládne v čínských kulturních kruzích. Stranický orgán vyzval všechny členy strany, aby bojovali proti „reakční buržoazní ideologii". První celonárodní kritická kampaň po roce 1949 trvala téměř rok. Režisér Sun a herec Zhao Dan (který hrál postavu Wu Xuna) byli donuceni učinit veřejnou sebekritiku.

Čína si vždy udržovala tradici „respektu vůči učitelům a podpory vzdělání". Wu poznal na vlastní kůži a uvědomil si jaké utrpení přináší neznalost. Podstoupil všechny druhy ponížení, aby pomohl chudým dětem získat vzdělání, snažil se ušetřit pro tento vznešený cíl každou minci. Jeho záměr je srozumitelný. Neměl by být tedy kritizován.

Kritika tohoto filmu byla znamením nadcházejících špatných časů pro čínské intelektuály. Od oné doby se politické kampaně objevovaly jedna za druhou až do konce kulturní revoluce (1966-1976). Intelektuálové už nebyli „učiteli" a museli znovu a znovu podstupovat „vymývání mozků". Filmová plátna byla vyhražena dělníkům, rolníkům a vojákům.

Konec kulturní revoluce znamenal další znovuzrození filmových kruhů a tento film znovu nabyl své původní hodnoty. V roce 1985 vedoucí představitel Hu Qiaomu prohlásil, že kritika filmu Život Wu Xuna na začátku 50. let byla naprosto chybná. Ať byly o tomto filmu pronešeny jakékoli názory, je to umělecké dílo a jako takové by mělo být posuzováno.