Cen Cheng, žák základní školy v Pekingu, je pouze sedmiletý, ale pod vedením svých rodičů se už připravuje na přijímací zkoušky na univerzitu, které ho čekají za deset let.

Není to však jednoduché. V poslední době se jeho pozornost začala rozpytlovat. Často se necítí dobře. Někdy nemá chuť k jídlu a někdy bývá zase nenasytný. Lékařská prohlídka zjistila, že netrpí žádnou fyzickou chorobou a dětský lékař jeho rodičům navrhl, aby s ním navštívili psychologa.

„Příčina těchto symptomů je jednoduchá. Je to tlak," řekl psycholog. Podle psychologa je zdrojem problémů životní styl chlapce. „Vnímat jistý tlak je přirozené, ale dnes se mnoho dětí nemůže vyrovnat s nadměrnými nároky a požadavky, které způsobují psychické problémy."

Cen Cheng má svůj hektický život naplánovaný po hodinách, býval nemilosrdně probouzen svými rodiči nebo budíkem. V poslední době se však začal budit sám kolem páté hodiny a dvacáté minuty. V 5:45 buď vyráží na půlhodinový běh venku, nebo začíná úmorné cvičení doma. Je mu jasné, že provádí cvičení, že to není žádná hra.

V sedm si vezme na záda svou školní brašnu, která váží přinejmenším 3 kilogramy, a vyráží do školy, která je vzdálena 3 kilometry od domova. Doprovází ho buď rodiče nebo dědeček. Vrací se domů před 5. odpoledne v doprovodu dědečka a pouští se do domácích úkolů.

V sedm večer během večeře sleduje zprávy na stanici CCTV. Raději by se díval na kreslené seriály, ale toto jeho přání je čímsi nepatřičným a splní se mu jenom o sobotách a to ještě pouze v rozsahu dvou hodin. Po večeři si čtvrt hodiny odpočine, pak nastartuje počítač, nehraje však žádné hry, ale vybere si nějaké z cvičeních ze souboru vzdělávacích programů. Potom si najde čas na studium angličtiny nebo pro recitaci staré poezie.

„Když mu byl rok a půl, začali jsme ho učit abecedu," prohlásil pyšně Chengův otec Cen Jun. Doufá, že jeho syn v budoucnu zvládne dva nebo tři cizí jazyky. „Až mu bude deset, nechám ho chodit na přípravné kurzy pro matematickou olympiádu."

Ve skutečnosti Cheng už navštěvuje matematické kurzy, které pořádá jistá soukromá škola každou sobotu, přestože mezi čtyřma očima přiznal, že ho matematika nezajímá. Každou neděli chodí na hodinu hry na housle.

„Přísně dbáme na to, abychom svému synovi dali dobré základy pro to, aby v budoucnosti uplatnil svou osobnost, chceme jeho dětství obohatit a dát mu podstatný smysl," řekl Cen Jun. Nesouhlasí s tím, že by jeho syn čelil velkému tlaku.