Je jasné, že Chengovo dětství je nevyrovnané, protože nemá čas na to, aby si hrál. Po pravdě řečeno Chengovi rodiče mu nebrání, aby si hrál, ale on má spoustu „důležitějších věcí", které musí zvládnout, takže se naučil vzdát se jistých aktivit a trávit většinou svého volného času studiem.

Přesto se mu často zasteskne po časech, kdy ještě nechodil do školy a kdy si mohl hrát se svými kamarády v okolí bydliště.

Chengův životní styl je typický pro mnoho dětí v Číně, které jejich rodiče nutí do studia a provozovat mnoho aktivit v zájmu toho, aby se jim podařilo dostat se na nějakou prestižní univerzitu a sehnat dobrou práci.

Zhneg Yi, ředitel pekingského Centra pro psychické zdraví dětí a mládeže, prohlásil, že děti by měly mít kontakt s lidmi mimo rámec vlastní rodiny, protože takové mezilidské vztahy mohou dětem napomoci dozvědět se něco o sobě a vybudovat důležité podpůrné společenské vazby. „Příliš zaměstnané dítě si nemůže tento druh vztahů vypěstovat," říká Zheng.

U Chenga se již objevují neblahé důsledky. Dokonce i tehdy, když chce promluvit se svými spolužáky, neví vlastně, co by měl říct. To vede k tomu, že se často cítí osamělý a postupně se stává ostýchavým a plachým. Když si hraje s jinými kluky a ti ho odstrčí a vrážejí do něj, Cheng se na ně jenom usmívá. Protože neví, jak na tento druh komunikace odpovídat, nemá své spolužáky rád.

„Bojím se, že budu brzy jako Li Yu," říká Cheng, zatímco vzlyká. Li Yu je studentka, o které Cheng četl v jednom časopiseckém článku. Li je jedináčkem a je o pět let starší nežli Cheng. Když Yu mluvila s redaktorem Beijing Revue, její výraz byl jednotvárný. Prohlásila, že si uvolňuje nervy a obličejové svaly.

Zatímco se Yu vracela autobusem ze školy domů, řekla, že si zvykla dívat se z okna, protože má dojem, že je to pro ni jediná možnost vnímat venkovní svět. Většinu času tráví v místnostech – doma, ve třídě nebo v domě svých domácích učitelů. Yu se začala učit hrát na klavír ještě předtím, než se stala žačkou základní školy, chodila na přípravné kurzy pro matematickou olympiádu a přípravné kurzy z angličtiny. Nyní je studentkou prvního ročníku nižší střední školy a každý týden musí navštěvovat po vyučování tři doučovací hodiny. „Během letošních Jarních svátků mě rodiče nechali odpočívat jenom několik dnů. Ostatní čas jsem strávila učením, učením a zase učením," řekla Yu.

Každý den jede Yu půl hodiny autobusem do školy. Jedna střední škola je ve skutečnosti pouhé tři minuty chůze od jejího domova, ale její rodiče za pomoci jisté vlivné osoby jí zařídili, že chodí do jiné školy, protože ta je považována za kvalitnější, neboť studenti z této školy postupují do důležité vyšší střední školy.