Čchinghajsko-tibetská náhorní plošina leží na západě Číny. Kvůli zasněžení mnohých vrcholů ji Číňané nazývají „sněžnou náhorní plošinou". Létat jako orel na modré obloze, zejména nad sněžnou náhorní plošinou zůstává očekáváním místních obyvatel tibetského původu. Své přání nedávno splnilo několik kluků jako první skupina tibetských pilotů.

Do Čcheng-tu, hlavního města provincie S´-čchuan přijela před pěti lety se skvělým přáním pětičlenná skupina kluků z čchinghajsko-tibetské náhorní plošiny. Byla totiž vynikajícím prospěchem přijata do pobočky letecké společnosti Air China pro jihozápadní část země. Kluci tibetského původu poté vynakládají své úsilí k tomu, aby se stali piloty.

A zda se mohou přizpůsobit požadavkům přísnosti a pečlivosti, když mají povahovou vlastnost otevřeného a přímočarého jednání. Zda se mohou přizpůsobit prostředí mokré půdy čchengtuské pláně, když se předtím již zvykli na čaj s máslem, hovězí a skopové maso. S těmi pochybnosti jsme navštívil čtvrtý oddíl pilotů místní pobočky Air China.

Před námi se objevilo pět tibetských kluků v pilotské uniformě. S opálenou pletí, velkou a vysokou postavou a plynulou standardní čínštinou se na první pohled neliší od pilotů národa Chan. V hovoru se ale nedbale ukázala otevřenost a přímočarost kluků z náhorní plošiny. Tasang nám uvedl, že přání být pilotem má již ve svém dětství.

„Jsem z prefektury Lhasy. Od svého dětství si jako ostatní přeji, abych jednou létal jako orel na modré obloze."

Jak Tasang dále informoval, po přijetí do letecké firmy se učili asi tři roky a půl na pilotském institutu se sídlem v Čcheng-tu. Systematicky prostudovali více než 20 teoretických předmětů, podrobili se přísnému výcviku operace a prošli veškerými zkouškami, které zorganizovala Státní správa civilního letectví. V loňském roce se jim splnil sen a definitivně se stali piloty v pobočce letecké společnosti Air China pro jihozápadní část země.

Pokud jde o studijní zážitky v pilotském institutu, Tasang řekl, 

„hlubuký dojem mi zanechalo ve studijné době to, že byl jsem trochu nervozní a chyběla mi sebedůvěra při počátečním letu ze země do oblohy. Prostřednictvím svého úsilí jsem později zaznamenal úspěšný průběh."

Vedoucí činitel čtvrtého pilotského oddílu Zhao Lin řekl, že přes úspěšné absolvování pilotského institutu musí pět tibetských kluků vynakládat ještě větší úsilí, aby se stali piloty se zralou leteckou technikou. Protože kvůli nižší úrovni tibetského sociálně hospodářského rozvoje existuje po stránce vědeckých znalostí určitý rozdíl mezi první skupinou tibetských pilotů a piloty ze vnitrozemských oblastí země. Pan Zhao uvedl, 

„pro těchto pět tibetských pilotů je největším problémem jejich dovednost při absorbování technických znalostí a těžkost při studiu cizích jazyků."

Aby se piloté tibetského původu mohli co nejrychleji přizpůsobit novému pracovnímu a životnímu prostředí, pilotské oddělení společnosti Air China jim vybralo přiměřený počet zkušených trenérů. Pan Zhao řekl,

„z hlediska naší letecké společnosti respektujeme kulturní a životní zvyky tibetského národa a poskytujeme jim více šance na letecké výcviky. Také jsme jim poslali mladé příslušníky národa Chan, aby se s nimi dorozuměli a pomáhali jim co nejrychleji se zvyknout na zdejší prostředí."

Další člen první skupiny tibetských pilotů Tsering Dorje nám uvedl, že za pomoci kolegů již všichni členové jeho skupiny získali certifikaci pomocého pilota. Kromě překvapení si ale současně uvědomují, že aby lépe zvládli práci museli se pustit do těžší a přísných výcviků.

„před realizací snu být pilotem jsme cítili jen svobodnost letů. Zatímco teď si v lásce k letům uvědmujeme spíš odpovědnost a musíme zvážit to, jak bychom mohli práci udělat lépe k zajištění bezpečnosti letů."