Tundra představuje jeden z největších problémů při budování železnice Qing-hai – Tibet. Pro ochranu tundrového prostředí stavební skupiny jednak přesně podle projektu určily místa pro vybírání a vyházení zeminy a bylo přísně zakázáno svévolné porušení povrchu země, jednak pokládaly mezi základem železnice a tundrou velké množství kamenných desk a dlažebních kamenů, aby nebyla poškozena vrstva tundry. Bude dostatečně pevná zemina pro stabilizaci základu železnice a mostů, když se tundra nerozpustí.

Ve srovnání s ochranou flóry a dalšího přírodního reliéfu jsou ještě dojímavější skutky pracovníků při ochraně divokých zvířat. Podél železniční trasy Qing-hai – Tibet, která je téměř 2000 kilometrů dlouhá, je rozptýleno 11 hotových a plánovaných přírodních rezervací včetně známého Ke Ke Xi Li. Na obou stranách železniční trasy žije přes 10 druhů vzácných divokých zvířat, mezi nimiž je např. tibetská antilopa, tibetský divoký osel, divoký jak a další.

Projektanti železnice detailně prostudovali zákon jejich činnosti a přestěhování a projektovali na železniční trati přes 30 speciálních přechodů pro divoká zvířata. Každý rok od června do srpna, tedy v sezóně stěhování divokých zvířat, přerušovali stavitelé u příslušných úseků projektu práci a čekali na přirozený přechod divokých zvířat staveništěmi, bez ohledu na denní finanční ztráty v sumě asi jednoho milionu čínských jüanů. Šíří se také nesčetné příběhy o tom, jak stavitelé zachránili divoká zvířata. Generální inženýr Cao Yu-xin, zodpovědný za objekt úseku železnice Ke Ke Xi Li, vyprávěl příběh o záchraně malé tibetské antilopy:

„V polovině června 2002 prošla spousta tibetských antilop oblastí Ke Ke Xi Li. Tehdy byla nejlepší doba stavění. Ale zastavili jsme práci, jednou to trvalo 10 dní. Po odchodu velkého stáda tibetských antilop zůstala zde malá antilopa, která tam ležela a nemohla vstát. Potom jsme zjistili, že měl zlomenou nohu. Vzali jsme ji do náručí, položili do auta a zabalili do peřové bundy. Odvezli jsme ji do sídla vedení, očistili jsme ji teplou vodou a koupili v městě Germu skopové mléko, kterým jsme ji krmili. Byla ji poskytnutá také odborná veterinární pomoc. Kdž se postavila na vlastní nohy, tak jsme ji odvezli do ochranného střediska. Podle ustanovení jsme museli divoké zvíře dát středisku neprodleně."

Díky pečilivému projektování a přísným opatřením k ochraně životního prostředí bylo prostředí existence divokých zvířat maximálně ochraněno. V posledních letech se neustále zvyšoval stav tibetských antilop, tibetských divokých oslů a dalších vzácných zvířat. Počet tibetských antilop, kteřré žijí v Tibetu, stoupl z necelých 70 tisíc v roce 1999 na nynějších více než sto tisíc. Na ochranné stanici Suo Nan Da Jie v přírodní rezervaci Ke Ke Xi Li mladý Tibeťan Wen-ga korespondentovi řekl, že stavitelé železnice dobře spolupracovali s pracovníky přírodní rezervace.

Milí přátelé, to byla druhá část příspěvku o ochraně ekologického prostředí při budování železnice Qing-hai – Tibet. Příště vás budeme informovat o slovách zmíněného pracovníka a další. Zveme vás k opětné návštěvě našich webových stránek.