Železnice Qing-hai – Tibet, která je 1956 kilometrů dlouhá a vede z města Xi Ningu v provincii Qing Hai do tibetské metropoli Lhasy, bude dne 1. července letošního roku po celé trase dána do provozu. Tato železniční trať, která prochází Střechou světa, byla pozoruhodná už v období plánování její výstavby kvůli nesmírně těžkému geografickému terénu, ve kterém stavba probíhala i kvůli výzvám, vyplývajícím z velmi slabého ekologického prostředí na náhorní plošině Qing-hai-Tibet. S jakými geologickými a klimatickými problémy v průběhu výstavby železnice se čínští stavbaři potýkali a jak je vyřešili? Tímto tématem se budeme zabývat.

Více než 400 kilometrů severně od Lhasy se nachází jezero Cuo Na, jehož plocha přesáhla 300 čtverečních kilometrů. Je zde průzračná voda a kolem jezera jsou přirozené trávnaté porosty. Jsou domovem vybraných čínských chráněných divokých zvířat, jako např. jeřáb s černým krkem, labuť, divoká kachna a tibetská antilopa.

Dnes se jezero Cuo Na octlo v těsné blízkosti železnice Qing-hai – Tibet. Nejmenší vzdálenost od železniční traťi to jsou jenom desítky metrů. Jak mohli stavitelé zachovávat při budování čistotu vody jezera? Pan Yan Pei-zun, odpovědný činitel stavby úseku železnice u jezera, ukázal na nízkou zeď ze stovek pytlů s pískem, která je více než 20 kilometrů dlouhá a řekl:

„Aby nedošlo ke znečištění jezera Cuo Na, podnikli jsme opatření, totiž vybudovali jsme izolační zeď a izolační síť."

Pan Yan dále řekl, že Cuo Na je typickým jezerem na náhorní plošině. Jeho nadmořská výška přesáhla 4600 metrů. Ekologické prostředí v tomto areálu je velmi slabé. Je zde dlouhodobě nízká teplota a krátké vegetační období, proto by se těžko obnovila zdejší flóra, kdyby byla poškožena. K ochraně flóry učinili taková opatření, že určili místa pro udržování tráv a před budováním železničního základu nejprve přesadili trávy na tato určená místa. Když byl železniční základ vybudován, zase vrátili trávy na původní místo a obnovili porosty.

Objekt úseku jezera Cuo Na je součastí této železniční trati. Po celé trase železničního projektu docházelo k takovému přesazování, udržování a obnově. Podél železniční trati byla staveniště přísně omezena varovnou čárou. Pokud stavební personál pracoval mimo čáru - i když neúmyslně - byl těžce pokutován. Stavební oddíl, který vedl pan Yan Pei-zun, například zaplatil pokutu v sumě sto tisíc čínských jüanů kvůli tomu, že řidič nákladního auta při přepravě materiálů překročil červenou čáru. Podle nařízení oddíl musel také obnovit poškozený trávník.

V pásmu podél železniční trati jsou pečlivě ochraněné také mokřiny, které jsou považovány za ledvinu země. Díky jejich funkci udržovat vodní zdroje, regulovat klima a čistit životní prostředí v mnoha zemích světa jim věnují velkou pozornost. Kvůli ochraně mokřin, které jsou rozptýleny podél železniční trasy, stavitelé vedli trasu železnice mimo mokřin nebo vybudovali více mostů než bylo plánováno.

Milí přátelé, to je první část našeho příspěvku o ochraně ekologického prostředí při budování železnice Qing-hai – Tibet. Příště zveřejníme jeho druhou část. Zveme vás k opětné návštěvě našich webových stránek.