Železnice Qing-hai – Tibet, která vede z města Xi Ning ( Si-ning ) v čínské provincii Qing Hai ( Čching-chaj ) do Lhasy, metropole Tibetské autonomní oblasti, je celkem 1956 kilometrů dlouhá. Jedná se o železnici na náhorní plošině, která má největší nadmořskou výšku, je nejdelší a prochází nejdelším úsekem tundry na světě. První fáze tohoto projektu, tedy trať z města Xi Ning do Golmudu, která je 814 km dlouhá, byla dokončena a dána do provozu v roce 1984. Druhá fáze, tedy trať od Golmudu do Lhasy, je 1142 km dlouhá. Celá železnice byla dána do zkušebního provozu dne 1. července 2006.

Předchůdce čínské revoluce Sun Jatsen ve svém článku pod titulem „Strategie budování státu" líčil budoucí rozvoj Číny a v něm se už zmínil o výstavbě železnice Qing-hai – Tibet. Nedlouho po založení ČLR se příslušné státní orgány daly do studia otázky zahájení budování železnice do Tibetu. Za péče Mao Ce-tunga, Teng Siao-pchinga a dalších vedoucích představitelů starší generace byla v roce 1958 zahájena první fáze projektu železnice Qing-hai – Tibet. Kvůli omezené hospodářské síle státu a nevyřešených složitých technických otázek, jako např. otázky nedostatku kyslíku na náhorní plošině a tundry, bylo nutno stavbu železniční trati z Golmudu do Lhasy přerušit.

V červenci 1994 svolal ústřední výbor KS Číny 3. poradu o práci pro Tibet. Potom čínské ministerstvo železnice vypracovalo několik návrhů plánu na vybudování železniční trasy do Tibetu. Po důkladném srovnání předložilo návrh na to, aby se stavba železniční trati z provincie Qing Hai do Lhasy stala prioritní volbou. V únoru 2001 schválila Státní rada projekt železnice Qing-hai – Tibet a v červnu byla zahájena druhá fáze výstavby této železnice.

Železnice prochází 960 kilometrů dlouhým úsekem, jehož nadmořská výška je více než 4000 m. Nejvyšší úsek je u průsmyku hor Tang Gu La, který je ve výšce 5072 m nad mořem. Podél železnice jsou složité geologické poměry a celková délka úseků tundry přesáhla 550 km. Stavitelé železnice Qing-hai – Tibet stáli před třemi světově těžkými otázkami, tj. dlouho trvající tundra, ochrana ekologického prostředí a nedostatek kyslíku na náhorní plošině.

K vyřešení otázky tundry podnikli čínští vědci řadu opatření, která přinesla značný efekt pro stabilizaci železničního svršku. V oblasti Qing Shui He ( Čching-šuej-ch´ ), kde půda obsahuje množství ledu, stavební skupina vybudovala mosty místo železničního základu, na které kladla kolejnice. Mosty mají základy na vrstvě věčné tundry, která je více než sto metrů hluboká. Každý z těchto mostů je několik kilometrů dlouhý, v jednom případě dokonce téměř 12 km.

U projektu železnice Qing-hai – Tibet se po celé trati uskutečnil řád kontroly ochrany ekologického prostředí, což bylo v Číně poprvé.

Stavební skupiny železnice také využívaly různých prostředků k vyřešení otázky nedostatku kyslíku, jako např. rozdávaly dělníkům kyslíkové sáčky a kyslíkové bomby, vybudovaly stanice na výrobu kyslíku, vybavily stavební oddíly vysokotlakými kyslíkovými kabinami atd.. Osobní vlaky, které jezdí na této železnici, byly také opatřeny systémem, dodávajícím kyslík.
Od 1. července odstartují každý den do Tibetu vlaky z Pekingu, Cheng Du ( Čcheng-tu ) a Xi Ningu a v každém druhém dne ze Šanghaje a Kantonu.