J.H. Přede několika dny jsem měl možnost setkat se v české redakci CRI s paní Evou Kantůrkovou. Protože to bylo již naše druhé setkání zde v Číně, odvíjel se náš rozhovor od vzpomínky na naše setkání první.

J.H. Vedli jsme spolu rozhovor před několika měsíci, bylo to přesně v září loňského roku, kdy jste navštívila Čínu spolu se souborem Hradišťan a tehdy jste mluvila o tom, že máte v záměru napsat knížku o zájezdu Hradišťanu. Ten záměr se podařil?

Kantůrková: Ano, podařil. Knížku jsem napsala, konzultovala jsem ji s Hradišťanem, Hradišťan si ohlídal, abych o něm psala jenom samé krásné věci, ta knížka vyšla letos na jaře, bylo to shodou okolností v době, kdy byla v České republice delegace českých spisovatelů, takže jsme ten křest udělali spolu s nimi v dubnu, ta knížka se jmenuje Most přes dlouhou řeku a nemám tam příspěvek jenom já, má tam cestovní záznam pan Václav Dušek a Jan Cimický tam má zápis o svých cestách po Číně, takže jsme vlastně tři autoři.

J.H. Knížku jsem neměl možnost si ani sehnat, ani půjčit, neznám ji, proto se vás zeptám – váš pohled na třítýdenní zájezd Hradišťanu předpokládám nezahrnuje jenom pohled na úspěšná vystoupení, sám jsem jedno z nich viděl tady v Pekingu, ale je to jistě i pohled na současnou Čínu.

E.Kantůrková: My jsme se dostali do míst, kam normálně turisté nejezdí. Zájezd Hradišťanu organizovalo ministerstvo kultury Čínské lidové republiky. Nejenom že jsme byli ve velkých městech a přístavech a takových těch exkluzivních prostředích, ale byli jsme i ve venkovských městech, kde ta zkušenost byla jiná než jste měl vy v Pekingu. Protože Čína je země plná rozporů, země, která není jednoznačná, takže když jsme přijeli do těch zemědělských oblastí, tak jsme malinko trpěli ne nevlídným, ale nechápavým přijetím toho obecentstva těch pořadů, a současně když jsme viděli ten velice těžký život oproti východnímu pobřeží, kde se staví, nový průmysl, školy a úžasná architektura, dálniční spoje, tohle všechno, co tady oslní, tak ještě pořád... nechci říct, že to tkví v tom starém způsobu řízení státu, ale určitě jsem tam narazili na druh zaostalosti, která nám místy brala dech, ale nejenom v tom jak přijali nebo nepřijali vystoupení... my jsme chodili mezi lidi, nás nikdo nehlídal... na tržiště, v hotelích... s lidma jsme mluvili... já jsem se tohle snažila v té knížce velice poctivě popsat, že Čína je země nejednoznačná, že má úžasný švunk, bude hrát velikou úlohu ve světě, ale táhne za sebou pořád ještě to, že je veliká, že vyrůstá z velké zaostalosti, z těch následků toho předchozího období a že se takovým způsobem musí brát.

J.H. Při našem minulém setkání jste se zmínila, že jste v Číně už poněkolikáté, předpokládám, že to není náhoda, že vás Čína něčím zaujala. Máte ještě nějaký další tvůrčí záměr ve vztahu k čínským zážitkům?

E.Kantůrková: Já jsem tu popáté, já opravdu vypadám jako čínofyl, ale je to tím, že když jsem tady byla prvně, tak to Čína zdaleka nebyla tak nádherná jako je dneska, ale narazili jsme na tak různý druh kultury, v tom historickém slova smyslu, že jsme tomu s panem doktorem Cimickým úplně propadli, takže scháním knížky, čtu knížky. Včera jsem měla setkání s kolegy spisovateli, byli jsme spolu na večeři. Byla tam také jedna dáma, která vydávala literaturu v Tibetu, dvacet let tam žila, Číňanka, která se tam starala o původní tvorbu, takže jestli budeme živy a zdravé, tak jsme domluvené, že bychom příští rok projeli Tibet a ona by napsala o Tibetu jako Číňanka a já jako člověk ze zahraničí.

J.H. Tak vám držím palce, ať se ten záměr podaří a děkuju vám.

Pořad Čínské zajímavosti s paní Evou Kantůrkovou připravil Jiří.