Čínští rodiče mají tendenci posuzovat svoje děti podle maximálních měřítek a nejsou tolerantní k chybám, což vede k vážným psychickým problémům u dětí.

Jak popsal psychologický poradce Zou Zhenyou, otec malé Honghong naplnil scénář, který odpovídá tomu, co tvrdí odborníci. Napříkla se zcela vědomě vyhýbal tomu, aby svou dceru chválil a dokonce i tehdy, kdy ve škole odvedla vynikající práci, a to ze strachu, že by dcera „mohla příliš zpychnout". Zjistil, že Honghong si osvojila zvyk stále znovu a znovu kontrolovat dveře i okna, aby se přesvědčila, že jsou zavřená. Namísto toho, aby ho napadlo, že jde o nemoc, domníval se, že je to proto, že jeho dcera je odpovědná. Navíc si Honghong začala stále znovu a znovu umývat ruce, což si otec vyložil tak, že dcera má ráda čistotu, což je pro děvče dobré. I když se Honghong chovala neobvykle, její rodiče to nikdy nedávali do spojitosti s psychickou chorobou.

Odborníci říkají, že takové případy jsou velmi typické. Mnoho rodičů nepovažuje neobvyklé chování nebo emoce svých dětí za druh onemocnění, jsou přesvědčeni, že jde o přirozenou součást jejich růstu. „Ve skutečnosti jsou tyto neobvyklé projevy chování signály, že děti hledají psychickou podporu," říká doktorka Liu Jin z Čínského centra pro kontrolu a prevenci nemocí.

Liu poznamenala, že psychologické problémy dětí lze rozdělit do tří skupin: emocionální, poznávací a poruchy chování. Říká, že většina rodičů a dokonce doktorů mají nedostatek znalostí v oblasti psychických nemocí, což má za důsledek nedostatek pozornosti věnované neobvyklému chování dětí a vede to k opožděné léčbě.

„Když rodiče hledají lékařskou pomoc, zpravidla jdou se svými dětmi nejprve do nemocnice, nebo do dětského oddělení všeobecné nemocnice. Pak zajdou do neurologického oddělení, potom do oddělení tradiční čínské mediciny. Teprve když všechny tyto snahy jsou marné, zajdou někteří z nich konečně na oddělení psychologie. Ale v tomto stadiu mohou jejich děti trpět chorobou už dlouhý čas," říká.

Rozvíjející se komplikace

„Když děti nejsou řádně léčeny, nastává mnoho možných komplikací," říká Liu. Například jeden z jejích pacientů původně trpěl nedostečnou schopností udržet pozornost, která se rozvinula v mnohem vážnější onemocnění, jež začalo ovlivňovat jeho schopnost společenského začlenění. Postupně toto dítě začalo mít problémy při studiu a při řešení citových problémů v dospívání. „Je velmi obtížné léčit dítě, když situaci komplikuje několik onemocnění," říká.