Na jihu Číny žije v Čuangské autonomní oblasti Kuang-si zvláštní národnost Tchu-jao. Jako podskupina etnika Jao má více než šest tisíc příslušníků, kteří se z generace na generaci osídlili v hlubokých horách. Zaznamenávají poměrně nízkou úroveň výrobní síly a hospodářského rozvoje kvůli dlouhodobému izolování od vnějšího světa. Situace se v posledních letech změnila díky jejich vlastní úsilí a také pomoci od vlády. V dnešním pořadu bych vás rád přivedl do města Chou-čou, kde je větší podíl Tchu-jao na populaci města.

Vesnice Š´-tung, pořízená městem Chou-čou, leží v hlubokých horách. Má více než 1800 lidí. Když se náš zpravodaj dostal do této vesnice, byla mimořádná rušná na rozdíl klidu v obyčejných dnech, protože právě probíhal svatební obřad.

Na místě svatby panovala rušná atmosféra. Pohostinná ženichova rodina připravila pro návštěvníky dlouhou řadu hodovních stolů, která je svérázným typem tchu-jaoské hostiny. Neustále nabízela hostům čaj a alkohol, při němž jim zazpívala přípitkovou písničku.

Tchu-jové odjakživa věnují pozornost svatební hostině. Kdyby nová dvojice nebyla finančně schopna uspořádat hostinu ve svatební den, bylo zvykem, že by ji musela dodatečně uspořádat i po stárnutí. Kdyby na to nebyla schopna za života, odpovědnost museli převzít děti. Někteří se proto dřeli celý svůj život a dokonce byli dluženi.

Tchu-jaoské zvyky ohledně svatební hostiny zaznamenaly poměrně velkou novaci na iniciativní návrh místní vlády. Před reformou musela hostina být připravena jak u ženicha, tak i u nevěsty. Dohromady to trvalo pět dní a čtyři noci. Během hostiny se ještě snědla strava, která by mohla stačit na potřebu celé rodiny na dobu několika měsíců. Svatební hostina se po reformě zkrátila na dva dny a noci a přitom se značně sníží výdaje.

Změnu svatební hostiny uznává mnoho mladých Tchu-jaových. K tomu řekl ženich Feng Tchien-te takto:

„největší výhodou reformy je zkrácení doby a tím se dostaneme z velké námahy. Na druhé straně se sníží výdaje a zátěž rodiny."

Nevěsta Feng Mei-ťie se domnívá, že se ušetřený čas a peníze může vyčlenit na rozvoj výroby, což je prospěšné pro obě strany.

Stále více Tchu-jových se zbavilo ekonomické závislosti na přírodě. Snaží rozvojít hospodářstvína vlastní sílu. Díky silniční výstavby začali vesničané přepravovat do centra města na prodej léčivých bylin sesbíraných v horách, což se tak stalo novým zdrojem příjmů. Na druhé straně se upevňopvala podpora ze státu a místní vlády, což také přispělo ke značnému zlepšení tchu-jaoského života. Například projekt nazvaný „rozhlasové a televizní spojení do vesnicí" umožňuje Tchu-jaovým seznámit se vnějším světem.

Stejně jako u zmíněné vesnice nastaly v těchto letech obrovské změny i u jiných tchu-jaoských vesnicí. Místní úředník Liu Ťing uvedl,

„V těchto letech vláda posilovala podporu etnika Jao. Dala vybudovat silnice. Jaové se tím mohou zvýšit příjmy rozvojem léčivých bylin a hospodářských rostlin. Postupně se zlepšoval živopt Jaových žijících v horách. Mnozí vesničané už disponují motocyklem a barevným televizorem."

Místní vláda jednak pomáhá Tchu-jaovým při rozvoji hospodářství, jednak je podporuje při zachování národnostních zvyků, k nimž patří například uspořádání svatební hostiny s dlouhou řadou stolů a zazpívání přípitkové písně při uvítání hostů. Tchu-jaové se použitím folklóru snaží rozvíjet turistiku. V každé tchu-jaoské vesnici působí interpretační tým, který předvádí turistům zvyky a zvyklosti své etniky. Jak bylo informováno, svérázné zvyky Tchu-jaových upoutávají stále více turistů z různých koutů země, z nichž mnozí rádi zaznamenávají nezapomenutelný okamžik použitím foťáku a kamery.

Vesničan ze Š´-tungu, pan Feng Š´-chua se vyjádřil ke změně svého domova takto:

„zvyky naše tchu-jaoské etniky by se měly nadále zachovat a vyvíjet směrem k dobru. Doufám, že naše zvyky mohou vykráčet z vesnic do celé země a celého světa."