V části 73. se vracíme do Chrámu Bílého oblaku, kde se právě schyluje v nádhernému obřadu.

Když nesli soudce Ti v palankýnu přes most, viděl, že venku je jen hrstka lidí. Udeřila hodina stanovená pro zahájení slavnosti a občané města Peng-laj se už shromáždili v prostorách chrámu. Soudce provázeli pouze tři pomocníci a dva biřici. Seržant Chung seděl proti němu v nosítkách, Ma Žung v čele nesl na dlouhé tyči lampión s nápisem Soud města Peng-laj.

Nosiči vystoupili po širokém mramorovém schodišti k bráně. Soudce slyšel zvuky cymbálů a gongů, jež přerušovaly monotónní zpěv mnichů, sborově pějících buddhistickou litanii. Bránou se nesla těžká vůně indického kadidla.

Na hlavním chrámovém nádvoří byla hlava na hlavě. Opat seděl se zkříženýma nohama na vysoké terase před hlavní síní a přehlížel dav. Jeho sedalo z červeného laku se podobalo trůnu. Fialový ornát, který měl na sobě, příslušel k jeho vysokému úřadu, stejně jako štola ze zlatého brokátu na remenou. Po jeho levici seděl rejdař Ku Meng-pin, správce korejské čtvrti a dva starší cechů, všichni na nižších sedadlech. Vysoké křeslo po opatově pravici, čestné místo , bylo volné. Vedle něho seděl kapitán v třpytivém brnění s dlouhým mečem, který zastupoval náčelníka pevnosti. Jemu po boku pak usedl doktor Cao a další dva starší cechů.

Před terasou bylo postavené pódium a na něm kruhový oltář, bohatě zdobený hedvábnými štolami a čerstvými květy. Tam trůnila mezi čtyřmi pozlacenými sloupy pod purpurovým baldachýnem kopie vznešeného Maitréji.

Kolem oltáře sedělo na padesát mnichů. Ti vlevo hráli na různé hudební nástroje, ostatní tvořili sbor. Pódium obklopoval kordón kopiníků v zářících přilbách a drátěných košilích. A všude za nimi se tísnil dav. Ti, kterým se nepodařilo najít místo, seděli jako na hřadě na vysokých soklech sloupů, jež lemovaly průčelí postranních budov.

Nosiči postavili palankým soudce Ti ve vchodu do nádvoří. Skupina čtyř starších mnichů v zářivých kutnách ze žlutého hedvábí jej přišla uvítat. Když mniši vedli soudce úzkou uličkou mezi napjatými provazy na terasu, všiml si, že v davu diváků je mnoho čínských a korejských námořníků, kteří se přišli poklonit svému patronovi mezi světci.

Soudce vystoupil na terasu a lehce se uklonil malému opatovi. Řekl mu, že ho zdrželo naléhavé úřední jednání. Opat dobrotivě kývl hlavou, uchopil kropenku a stříkl na soudce svěcenou vodu. Potom Ti usedl. Tři pomocníci se postavili za jeho křeslo. Kapitán, Ku Meng-pin a další přední občané povstali a hluboce se před soudcem uklonili. Když opět usedli, dal opět znamení a zazněl orchestr. Sbor mnichů začal zpívat slavnostní hymnus k chvále Buddhy.

Ještě než dozpívali, rozezněl se velký bronzový zvon chrámu Bílého mraku. Na pódiu deset mnichů v čele s Chuej-penem zvolna obcházelo oltář a pohupovalo vykuřovadly. Husté mraky kadidla halily sochu, vyleštěnou do překrásného temně hnědého odstínu.

Když takto sochu obřadně obešli, Chuej-pen sestoupil z pódia a zamířil na terasu k opatovu křeslu. Poklel a zvedl nad hlavu nevelký svitek žlutého hedvábí. Opat se k němu naklonil a přijal svitek z jeho rukou. Chuej-pen povstal a zaujal opět své místo na pódiu.

Nad hlavami shromážděného zástupu se ozvaly tři údery chrámového zvonu. Pak zavládlo hluboké ticho. Obřad zasvěcování sochy začínal. Teď opat přečte nahlas modlitby napsané na žlutém svitku, pak jej vykropí svěcenou vodou a nakonec bude svitek a několik dalších drobných rituálních předmětů uloženo do otvoru v zádech sochy. Tak na ni bude přenesena mystická síla, kterou má původní Maitréjova socha ze santalového dřeva v jeskyni.

Když opat začal rozvinovat žlutý svitek, soudce Ti náhle vstal. Došel k samému okraji terasy a zvolna přehlížel dav. Všechny zraky se upíraly na veliteksou postavu v dlouhém šatu z třpytivého zeleného brokátu. Světla pochodní ozářila jeho křídlatou čapku z černého sametu, šitou zlatou nití. Soudce si chvíli hladil bradu, pak založil ruce do širokých rukávů.