Minulý pořad Čínské zajímavosti, ve kterém jsem vás zavedl na břeh Žlutého moře na severu Číny, jsem zakončil slibem, že za týden se podíváme na to, jak se v oblasti západokorejského zálivu pěstuje ve velkém tak zvaná možská potrava, neboli seafood, pestré množství drobných mořských živočichů, kteří jsou stále oblíbenější lahůdkou na stolech mnoha čínských restaurací, ale stejně tak restaurací po celém světě.

Na břehu Žlutého moře se rozkládají rozsáhlé sádky, jakési ohromné rybníky s uměle vytvořenými hrázemi, na jejichž nehlubokém dně pěstují současní četní podnikatelé množství mořských živočichů. Moje průvodkyně všechny druhy nedokáže v angličtině pojmenovat.

(zvuk- rozhovor)

J.H. Jak se od své průvodkyně dozvídám, pole, na kterých se pěstují mořští živočichové, se postupně rozšiřují. Ještě před několika lety pokrývala většinu plochy, která dělí venkovské domky v nedaleké vesnici, od moře pouze řada rýžových políček. Nyní rýžových polí ubývá a nahrazují je větší a rozsáhlejší plochy rybníků, ve kterých se pěstuje ono tak zvané seafood.

(zvuk- rozhovor)

J.H. Toto rozšiřování ploch, na kterých se pěstují mořští živočichové, má však svoje důsledky. Zatímco rýžová pole jsou zaplavována sladkou vodou, rybníky pro pěstování seafood vyžadují vybudování nového systému kanálů, které přivádějí do nádrží slanou mořskou vodu.

(zvuk – rozhovor)

J.H. Moje průvodkyně si při pohledu na stále se rozšiřující se plochy mořských sádek, zavzpomíná. Její babička jí vyprávěla, že před mnoha lety dosahovalo moře až do blízkosti vesnice, skoro na zápraží domků. Nyní je mořský břeh vzdálen od vsi možná dva kilometry na jih. Onu trasu jsme urazili na motocyklu po křivolaké cestě, která je lemována po obou stranách velkými nádržemi. Moje průvodkyně se do svého rodného kraje vrátila po dvou letech a moře bylo nyní opět o poznání dál.

(zvuk-rozhovor)

J.H. Lidské bytosti jsou skvělé, říká moje průvodkyně při pohledu na to, jak lidská ruka mění zdejší krajinu.

Kromě obdivu si člověk ovšem uvědomuje také dravost a podnikatelskou dychtivost, která žene lidi k neustálému rozšiřování oblastí, ve kterých se daří onomu velmi výnosnému produktu, jímž seafood nesporně je.

J.H. Celá krajina je neobyčejně klidná a pokojná. Nad lesklými plochami rybníků se jen tu a tam tyčí zděný domek. U něj jsou narovnány pytle s krmením. Na zavážení krmiva a současně na hlídání polí před zloději stačí zpravidla jeden člověk.

J.H. Zajímá mě, jak se všechny druhy, které se v rybnících pěstují, jmenují. Moje průvodkyně je umí pojmenovat – ovšem v čínštině. Tak jsem ji o to poprosil.

(zvuk-rozhovor)

J.H. Tato část pořadu je určena pro ty z našich posluchačů, kteří umějí čínsky. Pro ostatní nabídnu vzápětí stručný překlad.

J.H. Pokud jsem dokázal postřehnout, pěstují se zde četné druhy ústřic a dalších mlžů, žijících v mušlích, různé velikosti krabů, speciální rybníky jsou pro medúzy… Zvlášť vzácné, vysoce cenněné a proto také pečlivě hlídané jsou tak zvané mořské okurky, zvláštní živočichové s prastarou genetickou výbavou, kteří vypadají opravdu mnohem víc jako okurky nežli jako živí tvorové. Jejich maso je prý velmi zdravé.

Jak mi však moje průvodkyně svěřuje na závěr, ani toto bohatství živočichů není nekonečné. Lidské působení, zejména pak znečištění moře a značná exploatace přirozených sídel těchto tvorů vede k tomu, že jich ve volné přírodě postupně ubývá.

J.H. Pořad Čínské zajímavosti připravil Jiří.