První část rozhovoru s paní doktorkou Zlatou Černou, pracovnicí odd. Dálného východu Náprstkova muzea v Praze a předsedkyní Česko-čínské společnosti.

J.H. V pořadu Jak se jim žije vás vítám u první části rozhovoru, který jsem natočil s paní doktorkou Zlatou Černou, pracovnicí oddělení Dálného východu pražského Náprstkova muzea a předsedkyní Česko-čínské společnosti. Tématem našeho rozhovoru se staly především otázky počátků a základů české sinologie, tedy studií čínského jazyka a čínských reálií na pražské filozofické fakultě. Nejprve jsem ovšem chtěl vědět, jak se ke studiu čínštiny dostala paní doktorka Černá sama.

J.H. Paní doktorko, já jsem s vámi chtěl mluvit hlavně o tom, jak jste přišla k čínštíně, ke studiu čínštiny, k sinologii.

Z.Černá: Začala jsem čínštinu dělat v šestnácti letech na gymnáziu a přivedlo mě k tomu čínské malířství. Do teďka obdivuju čínské tušové takového toho subjektivního stylu. Takže když jsem pak objevila čínské malířství, tak pro mne bylo samozřejmé, že jsem se přihlásila na filozofické fakultě na čínštinu.

J.H. A když jste začala studovat, jakou tradici už mělo v tu dobu studium čínštiny? Kdy vznikla na pražské fakultě sinologie, kdo byli zakladatelé tohoto oboru?

Z.Černá: Vztah české společnosti, českého národa k Číně je velice dlouhá a úzce souvisí s druhou polovinou 19. století, se snahou českých intelektuálů, vzdělanců, kteří se snažili obnovit český národ, ale neuzavírali ho nikdy do hranic nějakého staromilství, ale naopak mu otevírali oči do světa. A jedním z takových velice významných kulturních činitelů byl Vojta Náprstek, který po revoluci 1848 musel odejít do Ameriky, tam se seznámil s moderním světem a když se pak vrátil, tak tady začal propagovat jednak moderní průmysl a jednak právě velmi intenzivně zájem o jiné způsoby myšlení. V Americe se seznámil hodně s indiánskou kulturou, takže když v roce 1862 založil muzeum... původně to bylo průmyslové muzeum, pak se rozvinulo na nejdříve víceméně etnografické a potom tedy muzeum mimoevropských kultur, tak se zaměřoval hlavně na Čínu. To bylo velmi zajímavé. Na Čínu a Japonsko, na dálný východ. Je taková proslulá věta, kterou řekl ve své pohřební řeči na památku Vojty Náprstka Julius Zeyer, že v osmnácti letech Vojta Náprstek navrhoval, když nenaleznou Češi místo v Evropě, ať se odstěhujou do Koreje. To jsou opravdu takové mladické nápady. Takže když on se pak vrátil, tak velice podporoval jednak cesty do Japonska, co Číny, on tam nikdy sám nebyl. Sbírání...on nakupoval především na evropských trzích, a také založení oboru. Takže v Náprstkově muzeu byla vybudovaná velká knihovna, a je takové jméno – profesor Rudolf Dvořák, to byl religionista, který se zabýval především Předním východem a právě pod vlivem Vojty Náprstka se začal zabývat Dálných východem, přeložil Tao te ťing, přeložil z nejstarší antologie Knihy písní ze Šetingu, Kuo fent, lidové písně, nebo oddíl lidových nápěvů by se to mohlo přeložit... ve spolupráci s Vrchlickým a napsal veliké heslo už v těch dvacátých letech do Ottovy encyklopedie o Číně. Takže prvním znalcem byl profesor Dvořák. Ovšem on uměl čínsky pouze pasivně, vycházel především z anglických materiálů.

Skutečným zakladatelem sinologie je pan profesor Jaroslav Průšek.

J.H. Významu osobnosti pana profesora Jaroslava Průška pro českou sinologii se budeme věnovat v dalším vydí pořadu Jak se jim žije, ve kterém znovu pozvu k mikrofonu paní doktorku Zlatu Černou. Pořad připravil Jiří.