Wang Fuli je čínská proslulá filmová herečka. Prožila několika období vývoje čínského filmu, a vytvořila hodně významných filmových postav.

57letá Wang Fuli vypadá mnohem mladší než ve skutečnosti je. Je velmi hodná, srdečná a otevřená. Stále má elán do života a k práci. Její otec je známý nadšenec pekinské opery a proto se jeho dcera začala od svého dětství zajímat o pekingskou operu. 11-leté děvče začalo studovat pekinskou operu na dramatické škole. Měla velmi krásné jevištní líčení, a byla velmi chytrá a proto studovala rychle. Po absolvování školy začala pracovat v provinčním souboru pekingské opery v Jiangsu.

Od dětství miluje film. V 70. letech minulého století čínské filmové studio v Changchunu plánovalo natočit film s názvem „Třída zlatého světla", a vybíralo herečku pro hlavní roli po celé zemi. Vybrána byla Wang. V té době Čína každý rok vyrobila jen několik filmů, proto bylo vzácené, že Wang byla vybrána jako herečka. Sice to byl její první film, ale Wang v něm dosáhla velkého úspěchu svým výtečným intepretačním uměním, a rychle se stala významnou herečkou v Číně. Od působení v pekingské opeře až po odbobí hraní ve filmu se Wang hodně změnila. Řekla,

„Na operním jevišti je hodně věcí stylizovaných. Jakmile zazněl gong a buben, vjela do mne vitalita. Musela jsem se na jevišti stavět do pózy, při které se třpytil i pohled očí. Pokud jde o film, vládne tu duch života, čím je životnější, tím je lepší. V počátku jsem se tomu moc nepřizpůsobila. Vždy jsem se chtěla stavět do pózy a režisér mě mnohokrát napomínal. Tak jsem si dávala pečlivý pozor, a proto jsem si rychle osvojila, jak bych měla působit před filmovou kamerou."

Po několika letech Wang hrála ve filmu „Naš stoletý skot". Byl to film o životě na venkově. Wang hrála roli venkovské ženy ostré povahy. S filmovým štábem zajela na venkov, aby poznala venkovský život, pozorovala, jak se venkovské ženy hádaly, přemýšlela o tom a studovala tyto jevy. Wang zahrála tuto roli velmi dobře a výstižně a její postava venkovské ženy získala uznání diváků, Wang pak získala cenu za Nejlepší vedlejší roli na 7. čínském filmovém festivalu sta květů.

Film „Legenda v horách Tianyun", který režíroval významný režisér Xie Jin, byl velmi důležitým filmem v čínské filmové historii. Film byl natočen v roce 1980, kdy byly zahájeny první reformy a otevření se světu, a popisoval život inteletuálky. Její život byl silně ovlivněn politickým hnutím. Film odhaloval jak levicová myšlenka překrucuje lidskost. Nejhlubší dojem vyvolala Wang v záběru, kde je bita svým mužem. Tehdejší technika filmového střihu nebyla rozvinuta jako dnes, a proto dostala skutečně pořádnou facku. Řekla,

„když jsem dostala první tvrdou facku, byla jsem pevná. Cítila jsem, že taková facka je na místě, protože jsme natáčeli film. Ale tuto scénu režisér neschválil. Bylo třeba ji natočit podruhé. Musela jsem utržit druhou facku. Dostala jsem facku tak tvrdou, že jsem skoro nemohla stát. Ale nezapoměla jsem se opírat o stoleček a řekla jsem si, nevadí, nevadí."

Wang hrála mnoho významných filmových postav. Její herecký projev byl přesný a přirozený. Vstoupila do každé role celým srdcem a vynaložila velké úsilí, jež by bylo jiným nepředstavitelné. Ve film Richu (východu slunce), který byl adaptací stejnojménené činohry od významného spisovatele Cao Yu, hrála Wang roli významné prostitutky Cui Xi ve 30. letech minulého století. Kvůli této roli se Wang naučila kouřit, a propadla kouření. O svém kouření a o tom, jak se mu odnaučila, Wang řekla,

„Na začátku jsem si připadala špatně. Poté, co jsem si zvykla, jsem kouření propadla. Pokaždé, když jsem se dostala do hotelu, jsem hned běžela k pultu s cigaretami. Ale musela jsem ještě hrát pekingskou operu, a herečka musí chránit svou pleť. Tak jsem se násilně vzdala kouření. Citila jsme se velmi špatně. Po týdnu se mi podařilo kouření odnaučit. Od té doby jsem až dodnes už nikdy nekouřila."

Wang Fuli byla velmi proslulá herečka od 70.do 80. let minulého století, ale stále si udržuje klidnou a všední náladu, dnes žije jako obyčejný člověk. Teď se už stala babičkou, a užívá si radosti z rodiny. Někdy vzpomíná na postavy, které sama vytviřela, různé zážitky její život obohatily.