1990, černá můra tří minut

Tentokrát zbývaly jenom tři minuty, ve kterých čínský tým tratil šanci na to, aby mohl odjet do Itálie. V posledním kole asijské kvalifikační skupiny vedl čínský tým až do chvíle, kdy do konce utkání zbývaly tři minuty. Tehdy Katar vsítil dva góly a Čína prohrála dva jedna. Několik dní předtím dospěl čínský tým ke stejnému výsledku v zápase s týmem Spojených aragských emirátů. Čína obdržela dva góly v posledních pěti minutách a pohrála opět jedna dva.

Kromě těchto černých tří minut se před čínským fotbalem vynořil další proslulý termín – Gong Han Jeung (přinesl neschopnost porazit Jižní Koreu). V kvalifikačním zápase na Světový pohár 1990 čínský tým prohrál, zatímco nejslavnější asijská fotbalová hvězda v jihokorejském týmu přivedla domů vítěze. Od tohoto okamžiku začali Číňané trpět syndrome „Gogn Han Jeunga" a od té chvíle se datuje fakt, že každé utkání těchto dvou soupeřů skončilo jihokorejským vítězstvím. Avšak jihokorejský tým je jen jednou překážkou, která zabránila Čína, aby se dostala na Světový pohár, protože v průběhe let ji v kvalifikačních zápasech porazilo mnoho dalších týmů.

1994, poprvé přichází zahraniční trenér

Čínská fotbalová asociace si uvědomila, že čínský tým má omezené možnosti, proto se rozhodla najmout zahraničního trenéra, což je záměr,který je považován za přelom v reformě čínského fotbalu. Velké naděje bylo kládány do německého trenéra Klause Schlappnera, od kterého se očekávalo, že spasí čínský tým od neblahé situace pravidelného vyřazení v kvalifikačních bojích.

Na rozdíl od předchozích trenérů se Schlappner soustředil na posilování bojovéno ducha týmu víc, než techniku. Často říkal hráčům „Když nevíte kam s míčem, vystřelte na branku!"

Jeho styl však buť nebyl pro čínský fotbal vhodný, nebo se hráči nedokázali přizpůsobit jeho metodám. Přestože měl v širším výběru 70 hráčů, základní sestava nikdy nenabyla pevného tvaru. Výslekem bylo, že tým opět musel boje předčasně opustit.

1998, je to tak těžké pootevřít dveře

Od roku 1998 se původních 24 týmů, jež se zúčastnily finále Světového poháru, rozšířilo na 32 a od té doby bylo umožněno 4 asijským týmům zúčastnit se finále, zatímco až dosud to byly ve shodě s pravidly jen dva týmy. V předběžné kvalifikační skupině čínský tým tvrdě bojoval o umístění mezi posledními deseti týmy a dosáhl pěti vítězství a jedné remízy, ale ve vyřazovacích bojích byl eliminovám tím, že vstřelil jedenáct branek a skončil v kvalifikační skupině třetí se třemi výhrami, dvěma remízami a třemi prohrami. Proto byl tým znovu vyřazen z účasti na Světovém poháru, jenom na základě rozdílného skóre za druhým ve skupině. Za poznámku stojí fakt, že s postupující profeionalizací se někteří špičkoví čínští hráči stali přes noc milionáři.