„Ta socha není vyřezaná z cedrového dřeva, ale je odlita z ryzího zlata," prohesl soudce Ti zcela nečekaně při obřadu v budhistickém chrámu. „Chamtiví zločinci chtěli touto cestou přepravit do hlavního města pašované zlato, aby se nezákonně obohatili. Já, náčelník okresu Peng-laj, obviňuju z této ohavné svatodrádeže dárce sochy Ku Meng-pina a jeho spoluviníky Cao Che-siena ma Chuej-pena a prohlašuji opata a všechny ostatní mnichy tohoto chrámu za zatčené. Vyslechnu je na základě obvinění ze spoluviny na tomto svatokrádežném zločinu!"

Dav mlčel. Lidé začali chápat dosah soudcových slov. Hluboce na ně zapůsobila jeho otevřenost a chtěli se o tomto nenadálém obratu dozvědět více. Kapitán sundal ruku z jílce a zjevně se mu ulevilo.

Soudcův hlas se už zase rozezvučel:

„Nyní vyslechnu neprve Ku Meng-pina, kterého stát viní ze znesvěcení uznávaného kultovního místa, z klamání státu pašováním zlata a z vraždy císařského úředníka.

Dva strážníci vyvlekli Kua z křesla a přiměli ho, aby poklekl soudci k nohám. Byl úplně zaskočený, tvář měl popelavou a celý se klepal.

Soudce Ti ho stroze oslovil:

„U soudu budu formulovat trojí obvinění proti vám podrobněji. S vaším ďábelským spiknutím jsem dobře obeznámen. Vím, že jste potají dopravovali velké množství zlata z Japonska a z Koreje a toto zlato pašovali do korejské čtvrti a pak do tohoto chrámu, a to v podobě zlatých prutů, ukrytých v berlách mnichů-poutníků. Vím, že obviněný Cao Che-sien přebíral tyto berly v opuštěném chrámu západně od města a zasílal zlato do hlavního města ukryté v balících svých knih. Vím, že když Jeho Excelence nebožtík Wang Te-chua, náčelník tohoto okresu, byl jat podezřením, zavraždil jste jej jedem, ukrytým ve střešním trámu v jeho knihovně nad čajovými kamínky. A konečně vím, jak jste tuto sochu odlil ze zlata, aby posloužila vašim podvodným záměrům. Přiznejte se!"

„Jsem nevinen, Vaše Ctihodnosti!" zvolal Ku. „Neměl jsem nejmenší tušení, že tahle socha je ze zlata. Já..."

„Dost těch lží!" utnul mu řeči Ti. „Jeho Excelence Wang mi sám řekl, že právě vy jste plánoval jeho vraždu. Ukážu vám, jaký mi poslal vzkaz!"

Soudce vytáhl z rukávu starožitnou lakovou krabičku, kterou korejská dívka dala Ťiao Tajovi. Zvedl víčko zdobené dvěma bambusovými stvoly. Pak pokračoval:

„Ukradl jste papíry, které byly uvnitře, Ku, a myslel jste si, že jste tak odhalil všechny důkazy proti sobě. Ale to jste málo znal chytrou hlavu své oběti! Stopou byla krabička sama! Dva bambuvosé stvoly, které zdobí tuto schránku, přímo upozorňují na hůl, jež je vaším neodlučným průvodcem a jež sestává ze dvou bambusových stvolů."

Ku střelil pohledem po své holi, opřené o židli. Ve světle pochodní se třpytily dvě stříbrné obruče, které držely pohromadě dva rovnoběžné bambusy. Mlčky sklonil hlavu.

Soudce neúprosně pokračoval:

„A mrtný náčelník zanechal ještě další stopy, které dokazují, že věděl o vašem zločineckém spiknutí i o tom, že právě vy ho chcete zavraždit. Opakuji, Ku, přiznejte se! A jmenujte své pomocníky!"

Ku zvedl hlavui a hleděl na soudce očima plnýma beznaděje. Potom vykoktal:

„Při... přiznávám se..."

Setřel si pot z čela a pokračoval bezbarným hlasem:

„Mniši z korejských chrámů, kteří cestovali na mých lodích z korejských přístavů do Peng-laj a zpět, nosili v poutnických berlách zlaté pruty. Chuej-pen a doktor Cao mi skutečně pomáhali přepravovat zlato odtud do opuštěného chrámu a potom do hlavního města. Mým pomocníkem byl Kim Sang a almužník C´-chaj pomáhal Chuej-penovi ještě s deseti dalšími mnichy, které budu jmenovat. Opat a ostatní mniši jsou nevinní. Zlatá socha byla odlita pod dohledem Chuej-pena, který použil hranice postavené k zpopelnění C´-chajova těla. Skutečná kopie, kterou vyřezal mistr Fang, byla uschována v mém domě. Kim Sang najal korejského řemeslníka, který vložil jed to střešního trámu v knihovně soudce Wanga, a potom ho hned příští lodí poslal zpátky do Koreje."

Ku zvedl ruce a prosebně se zahleděl na soudce.