Poté, kdy se Ku soudci ze svých činů přiznal, zvedl ruce a zvolal:

„Ale přísahám, že ve všech těchto záležitostech jsem jenom plnil příkazy, Vaše Ctihodnosti! Skutečný zločinec..."

„Mlčte!" přikázal mu soudce Ti hromovým hlasem. „Nekoušejte se mi zase něco nalhávat. Zítra budete mít možnost se před soudem plně obhájit." Pak řekl Ťiao Tajovi: „Chop se ho a doprav ho k soudu!"

Ťiao Tajk rychle svázal Kuovi ruce za zády a odváděl ho mezi dvěma biřici.

Soudce Ti ukázal na doktora Caa, který seděl v křesle jako socha. Když ale viděl, že se k němu blíží Ma Žung, najednou vyskočil a utíkal na druhý konec terasy. Ma Žung po něm skočil. Doktor chtěl uhnout, ale Ma Žung ho chytil za koneček vlající brady. Doktor Cao vykřikl, sous zůstal Ma Žungovi v pěsti. Na doktorově malé ustupující bradě zbyl jen zpola odchlípnutý úzký proužek náplasti. Zoufale zavyl. Jak zvedl ruce k holé bradě, popadl ho Ma Žung za zápěstí a svázal mu ruce.

Na soudcově přísné tváři se objevil lehounký úsměv. S jistým uspokojením si řekl: „Takže ta brada byla falešná"!

SOUDCE ODHALUJE ĎÁBELSKÉ SPIKNUTÍ. KONEČNĚ JE ZJIŠTĚNA TOTOŽNOST OSOBY DOSUD NEUSTÁLE UNIKAJÍCÍ

Bylo už dávno po půlnoci, když se soudce Ti a jeho pomocníci vrátili do budovy soudu. Soudce je vedl rovnou do pracovny.

Sedl si ke stolu, seržant Chung hned zamířil k čajovým kamínkám na stole v koutě a připravil mu šálek horkého čaje. Soudce si několikrát lokl, pak se opřel v křesle a řekl:

„Náš velký státník a proslulý soudce, guvernér Jou Šou-ťien, radí ve svých Pokynech okresním náčelníkům, že detektiv nesmí nikdy tvrdohlavě lpět na jedné teorii, ale v průběhu vyšetřování ji má neustále prověřovat a vždy znovu a znovu ji porovnávat s fakty. Jestliže narazí na nový fakty. Jestliže narazí na nový fakt, který do teorie nazapadá, nesmí přizpůsobovat tento fakt teorii, ale musí buď přizpůsobit teorii faktu, nebo se s ní vůbec rozloučit. Vždycky jsem to, přátelé, považoval za tak samozřejmé, že o tom ani není třeba mluvit. A vidíte, v případu zavražděného soudce Wanga jsem toto základní pravidlo zjevně nedodržel." Letmo se usmál a dodal: „Patrně to není tak samozřejmé, jak se mi zdálo!

Když se prohnaný zločinec, který stojí v pozadí tohoto spiknutí, dozvěděl, že jsem byl jmenován náčelníkem okresu Peng-laj, velkodušně se rozhodl, že je třeba obstara mi něco, co čeho bych se mohl zakousnout, aby měl ode mne na pár dnů pokoj. Realizace plánovaného konečného tahu – odeslání zlaté sochy do hlavního města - byla už přede dveřmi. Přál si, abych – dokud socha neopustí Peng-laj – sledoval falešnou stopu. Proto přikázal Ku Meng-pinovi, aby mě svedl z cesty, a Ku tedy rozšířil pověsti o pašování zbraní. Tento nápad měl od Kim Sanga, který jej už uplatnil, aby pro spiknutí získal to korejské děvče. A já do té pasti upadl. Pašování zbraní bylo základem všech mých teorií. Dokonce i poté, co nám Kim Sang odhalil, že jde o pašování zlata, jsem stále ještě věřil, že se pašuje z Číny do Koreje, ačkoli jsem si neuměl představit, k čemu by to bylo dobré. Teprve dnes večer jsem pochopil, že je to přesně naopak."

Soudce Ti si hvěvivě poškubával bradou. Zahleděl se na své tři pomocníky, kteří dychtivě čekali na jeho další slova, a pokračoval s veneselým úsměvem:

„Jediné, co mohu uvést na omluvu své krátkozrakosti, je ten náhodný běh událostí, jako byla vražda Fan Čunga, zmizení paní Ku a podivné Tchangovo chování, což všechno základní problém zatemňovalo. Navíc jsem se příliš dlouho soustřeďoval na Ž´Pena, který mě ve vší nevinnosti upozornil na pověsti o pašování zbraní. Měl jsem ho v podezření také na základně dalšího omylu, o němž se ještě zmíním.

Představení, na které mě dnes zvečera zavedl seržant, mě přivedlo k poznání, kdo je Wangovým vrahem."

Soudce se odmlčel a zahleděl se na své druhy, kteří nedočkavě čekali na jeho další slova.