Třetí část rozhovoru s paní doktorkou Zlatou Černou, pracovnicí odd. Dálného východu Náprstkova muzea v Praze a předsedkyní Česko-čínské společnosti.

(znělka)

J.H. Dnes potřetí se v pořadu Jak se jim žije scházíme s paní doktorkou Zlatou Černou, pracovnicí odd. Dálného východu Náprstkova muzea v Praze a předsedkyní Česko-čínské společnosti. V dnešním vydání navážeme na otázky vlivu čínské poezie, která svou „nenacionálností" zasáhla velmi významně a pozitivně do vnímání českých čtenářů a podnítila zájem české veřejnosti o čínskou kulturu.

Dr. Zlata Černá: Takže si myslím, že právě tato nenacionálnost hrála velikou roli a tím se tady vytvořil obrovské čtenářské zázemí a zájem o čínskou liteturu. Takže po válce i po ustavení ČLR shodou všech pokrokových a nepokrokových, politických a nepolitických okolností taky v Česku vybuchl obrovský zájem o čínskou společnost a vlastně ti Češi, kteří tam mohli přijíždět studovat nebo hlavně jako odborníci všelijací, tak se z hlediska čínské velmi složité historie 20. století setkali s vrcholem prvního nadšeného míru. Vždyť v Číně od 30. let 19. století byly neustále války, povstání. Ta pozdější politiká hnutí, to byly ve skutečnosti občanské války bez kanónů.

Tak došlo ke šťastnému setkání v první polovině 50. let, kdy obě strany byly vůči sobě úžasně otevřeny a byl velký zájem. Takže do teďka, pane redaktore, je to tak, že ...já jsem předsedkyní česko-čínské společnosti a organizujeme mimo jiné na základě přání členů tak zvané literární podvečery v Jindřišské věži, to je pro malý okruh lidí a je tam nabito, jakmile je poezie, tak je to plné.

My to máme každý měsíc v půli, ale teď jsou prázdniny. Ukázalo se dvanáct, ale už teď se ukazuje, že uděláme asi patnáct večerů, čili celý příští rok ještě budou ty večery. Režíruje to pan doktor Frídl z Lyry pragensis, dobří herci to četli, má to opravdu vznešenou, příjemnou úroveň. Tak to je ta jedna linie. Měli jsme tu odbornou, kde se to prudce rozvíjí, pak byla ta literární, ale zájem je také o výtvarné umění. A to je moc zajímavé, že moderní čeští avantgardní výtvarníci byli první, co objevili význam čínského umění dřív než sinologové. Profesor Průšek začal, jako jakýkoliv zakladatel musí psát o všem. To je ten problém, že když je jeden člověk na všechno, tak musí nevyhnutelně se vyjadřovat, takže on po válce napsal několik velice pěkných informativních článků o čínském výtvarném umění, ale první výstavy byly už ve dvacátých letech, v roce 1925. A byly to výstavy nejen tak, jak to bylo běžné v té době na západě, z vykopávek, nebo starého klasického umění, ale prezentovali se tam také tehdejší současní čínští malíři. Takže například slavný Tši-paj-ši byl jeden z prvních vystavovaných v zahraničí právě v Praze. To byly, které byly dělány s oficiální podporou osobností, jak už existoval orientální ústav...ale jednak bankéři, jednak ministři, prostě významné osobnosti byly patrony těch výstav. Předmluvu ke katalogu té výstavy napsal rektor šanghajské akademie výtvarných umění, což byla první akademie, která byla založena po evropském stylu. Jednak vychovávala v tradičních, ale i moderních výtvarných technikách. Což mně zase připadá velice důležité.

J.H. Vlivu čínského výtvarného umění na rozvoj česko-čínských vztahů se budeme věnovat v dalším setkání s paní doktorkou Zlatou Černou, které pro pořad Jak se jim žije připraví opět Jiří.