Milí posluchči, klasická čínská poezie má hezký rytmus a hluboký smysl. Je to vzácné bohatství tradiční čínské kultury. Tato poezie se původně zpívala. Ale postupem času se pěvecká složka vytratila. Na základě existujících starých osnov někteří hudebníci v současnosti přízpůsobili klasickou poezii melodiím a v tomto podání má klasická čínská poezie zvlaštní šarm.

Právě jste slyšeli čínskou klasickou báseň s názvem „Loučení s hudebníkem DongDa", kterou zpívá paní Wang Sufen. Je to významné dílo básníka Gao Shi z dynastie Tang. Vyjadřuje smutnou náladu autora při loučení s kamáradem. Pěvecký projev paní Wang je jemný, tahavý a velmi dobře projevuje rým verše. 62letá Wang Sufen je učitelka na Čínské akademie muzických umění. Od dětství milovala zpěv a jejím snem bylo stát se vynikající zpěvačkou. Uvedla,

„Milovala jsem zpěv od dětství. Moje maminka měla hezký hlas, a možná jsem zdědila její gény. Ještě na základní škole jsem velmi rada zpívala a moje učitelka mi věnovala hodně času."

V roce 1961 Wang úspěšně složila přijímací zkoušku na střední školu při Čínské akademii muzických umění, kde začala studovat obor vokální hudby. Studium bylo náročné, ale Wang studovala pilně. O tři roky později Wang postoupila na fakultu zpěvu Čínské akademie musických umění beze zkoušky, protože měla velmi dobrý prospěch. Tam systematicky studovala bel canto. Od 80. let minulého století Wang začala učit na stejné fakultě. Jakmile začala pracovat, dostala pokyn vedoucího, aby studovala tzv „jižní hudbu" jihočínské provincie Fujian.

Jižní hudba je druh čínské klasické hudby, velmi populární v provincii Fujian. Je poměrně bohatá a celý druh dochované staré čínské hudby v současnosti hlavně populární ve starobylém městě Quanzhou v jihovýchodní Číně. Lyrika a hudba jižní hudby jsou hladké a jemné, melodie jsou libozvučné, dojímavé a hluboké. Je to nádherná hudba, s osobitým šarmem. Jižní hudba se zpívá v místním dialektu a v jiné hlasové poloze než bel canto, což se stao velkou výzvou pro Wang Sufen. Na minulost vzpomíná takto,

„V lednu 1983 jsem byla převedena na fakultu vokální hudby Čínské akademie muzických umění. Vedení školy poslalo několik mladých učitelů, včetně mně, do města Quanzhou studovat jižní hudbu. Vedoucí místní společnosti jižní hudby nás vřele uvítali. Dostali jsme jednoho učitele, který mě učil zpívat úryvek tradiční čínské opery s názvem „Wang mingyue". V překladu to znamená „Dívat se na měsíc". Tento úryvek je velmi těžký, protože je velmi dlouhý, melodie je proměnlivá, hudební zápis neexistuje a text je v místním dialektu. Proto je těžké rozumět jižní hudbě."

Po měsících pilné práce se Wang nakonec jižní hudbě naučila.

V roce 1984 se ve městě Quanzhou konal festival jižní hudby, kde byli účastníci z Malajsie, Singapuru, čínského Hongkongu a Tchajwanu. Paní Wang Sufen zpívala „Wang mingyue" a její vzstoupení vyvolalo senzaci. Tento úspěch se pro ní stal momentem, kdy si uvědomila význam kultury. Wang se rozhodla, že se bude nadále věnovat čínské národní hudbě a pečovat o ní pro další generace.

Poté se Wang začala od odborníků učit klasickou čínskou poezii.

Také studovala techniku zpěvu vypravěčského umění se zpěvěm u mistra tohoto umění, pana Wei Xikui. Paní Wang kombinovala evropskou metodu bel canto a způsob vypravěčského umění s tradičním pěveckým projevem národních písní a vytvořila svůj osobitý styl zpěvu klasické čínské poezie, což bylo oceněno odborníky a posluchači.

V posledních 20 letech kromě pedagogické činnosti Wang nazpívala kolem 200 písní s texty klasické čínské poezie a uspořádala tři velmi úspěšné sólové koncerty. Současně své studenty učí zmíněné metodě. Wang si myslí, že světová jedinečnost čínské poezie je i v tom, že byla původně spojena s hudbou a zpěvem. V moderní společnosti, kde dominuje pop kultura, je velmi významné, že odkrýváme melodický profil klasické čínské poezie a zpíváme jí. Řekla,

„Klasická čínská poezie má velkorysé a hlubokomyslné duševní konotace. Jako zpěvačka bych jí měla předávat dalším generacím. Je to velká odpovědnost pro kažkého čínského hudebníka."