(Mudr. Jáchym Bednář a jeho cestování po Číně)

J.H. Vážení posluchači, v pořadu Čínské zajímavosti vám nabízím vyprávění doktora Jáchyma Bednáře z Prahy, pro něhož návštěva Čína byla dlouholetým snem. Snem, který, jak uslyšíme, se vyplnil.

J.H. Takže začněme s tím, co jste mi už vyprávěl, o svém čísnkém snu.

Dr. Bednář: Já jsem si svůj čínský sen snil už od své puberty, kdy jsem se hodně zajímal o filozofii, nejen tu evropskou, ale také i tu východní, která mi přišla, že je vynikajícím doplňkem evropského myšlení, bylo to exotické, zajímavé a to je v pubertě vždy dobré znát. V pubertě jsem v roce 88 a ještě dříve, a nikdy mi tehdy nenapadlo, že bych se do Číny mohl podívat. Sen se mi začal zhmotňovat v roce 2001, kdy jsem si uvědomil, že se mi blíží třicátý rok věku a že už budu navždy někde ukotven a že budu muset pracovat a že si už nenajdu tolik volného času, abych mohl svobodně vyjet. Evropu jsem poznal celou, Ameriku taky, v Asii mi přišlo, že nejlepší je navštívit Čínu, jako centrum civilizační, které je dávnověké, mýtické, je to kolébka civilizace, která vznikla na druhém břehu. Takže jsem se začal připravovat někdy v roce 2000, začal jsem se učit čínsky u jedné paní profesorky Číňanky, abych poznal tu kulturu. Vždycky jsem chtěl poznat z hloubky jazyk, kultura se dá poznat, když člověk dobře pozná jazyk. Já jsem ho tedy poznal minimálně, naučil jsem se jenom sto dvacet čínských znaků. My jsme měli přísnou paní učitelku, paní Sung, dodneska učí v Praze jedna ve Školské ulici, vynikající profesorka, je to Číňanka, která si vzala Čecha a která byla na nás velmi tvrdá, já jsem tam šel s představou, že se naučím něco pro praxi a ona do nás začala cpát znaky, pěkně natvrdo, zkoušet… Tohle jsem nechtěl, bylo to velmi náročné, ale těch sto dvacet znaků se jí podařilo do mé hlavy dostat, za ten rok se mi podařilo naučit řádově desítky frází, které se pak v běžném životě hodí. Jak se orientovat, aby vás neokradli, abyste se mohl ubytovat, abyste se dostal, kam potřebujete… Rok jsem se učil jazyk, jakmile jsem se vrátil z Číny, tak jem to hned opustil, protože jsem neměl motivaci a zjistil jsem, že ten jazyk jsem už okamžitě zapomněl, zjistil jsem, že si pamatuju tak deset, dvacet slovíček, která se hodí. Protože jsem to nepoužíval v praxi, tak jsem to už vytěsnil.

Po roce a půl studia čísnštiny… předtím už jsem se zabýval teoreticky čínskou medicínou, na škole jsem si to studoval, absolvoval jsem taky tak zvané kurzy čínské mediciny, až potom jsem v Číně pochopil, co to znamená učit se čínskou medicinu v Čechách a učit se ji v Číně, že to je opravdu nebe a dudy, že rychlokurz čínské mediciny, který u nás se dá sehnat za tři neděle, sice u vynikajících učitelů, v Čechách jsou lidi, kteří opravdu umějí a kteří studovali v Číně, ale je to pořád velký rozdíl, než když někdo… jedna moje známá paní doktorka, kamarádka studovala šest let v Číně čínsky čínskou medicinu, to se opravdu nedá srovnat. To studovala tak, že studovala jako premianatka mezi Číňany, to znamená, že musela současně zvládnout čínštinu, zvyknout si na místní styl myšlení, na komunikaci, uživit se, dostala sice stipendium, ale musela se nějakým způsobem živit, zároveň studovala s výbornými výsledky. Musela tady sice na čas opustit českou školu, musela to pak dohánět, a zjistila, když se vrátila, že nemůže používat svou čínskou medicinu, protože nemá papír, sice umí dokonale čínskou medicinu, tedy v uvozovkách, ono to nejde nikdy dokonale, ale nemůže ji provozovat, protože na ni nemá v Čechách papír a nemá atestaci, kterou pak musela dohnat, jelikož strávila šest let v Číně.

J.H. Druhou část vyprávění doktora Jáchyma Bednáře vám v pořadu Čínské zajímavosti nabídne za týden opět Jiří.