(Mudr. Jáchym Bednář a jeho cestování po Číně)

(znělka)

J.H. V předchozí části svého vyprávění o čínských zážitcích, se doktor Jáchym Bednář zmínil o kolegyni, která v Číně po šest let studovala tradiční čínskou medicinu. Ona byla jedním z popudů, který českého lékaře přivedl na cestu do Číny.

Dr. Bednář: Díky ní se nám podařilo dostat se v rámci našeho dvouměsíčního pobytu po roce a půl příprav i do čínských nemocnic, do kterých nás nechala nahlédnout. Pracovala tam, stážovala tam. Stačili jsme si udělat obrázek, jak taková čínská medicina v Číně vypadá.

J.H. Můžete charakterizovat rozdíl mezi čínskou tradiční medicinou a tou naší, kterou známe tady?

Dr. Bednář: Je to otázka, co je to tradiční. Čínská medicina má velkou historii. Když budeme započítávat i tu mýtickou historii, která není doložitelná, tak je do k dnešnímu datu asi 4 700 let, co se čínská medicina na světě objevuje. Pochází to z dob velkých císařů, jako byl Fuxi nebo She-nung, nebo Chuang ti – Žlutý císař, pak přes Lao C, všechno to jsou postavy mýtické až po reálné doktory, kteří čínskou medicinu provozovali. Je to medicina, která je založena na neměnných základech, které jsou pořád stejné 4700 let. Je tam pořád stejné učení o Tao, jing a jangu a o pěti elementech. Je to kmen, který je silný a nedá se na něm nic měnit. Jenom určité větve z toho kmene vycházejí a tak, jak se variuje doba, jak se proměňuje pohled moderní, tak se využívají nové poznatky, které přicházejí ze západu. Ale ten základ toho učení, ta teorie, ale hlavně praxe, protože ta teorie je ověřená praxí, ta zůstává pořád stejná. Je to učení o Tao, učení i jing-jangu, učení o čchi a učení o pěti elementech – což je vítr, oheň, země, kov a voda.

Naše medicina, to je popelka. Vznikla ve své moderní podobě tak, že nejdřív byl nějaký objev, který byl vyvrácen a zpochybněn a nahrazen jiným. Nemá tak hluboký základ a v té podobě, kterou se učíme dneska na školách, je asi sto dvacet let stará, a pořád vznikají nové věci, které vyvracejí ty staré. Je to jen batolátko proti tradiční čínské medicině. A na druhou stranu je to velmi silné neviňátko, je to gigant, který má nezpochybnitelné místo. Je to úžasné, kam lidský rozum dospěl. Na druhou stranu je úžasná hluboká intuice a vhled těch starých Číňanů a jakým způsobem dokázali nazřít hluboké zákonitosti, které existují... Věřím, že ideální by bylo a že taková bude budoucnost, kdyby se obě prolnuly a skloubily. Sám jsem pozoroval, že v Číně je až nekritický obdiv k tomu, jaká je západní medicina. To je druhá vlna. Ta první byla už v devatenáctém století, kdy čínská medicina málem zemřela, ale nepodařilo se jí zemřít pod náporem moderní mediciny. Teď také je takové období, kdy se hodně prosazuje moderní technická medicina s přístroji a s léky. Ale není možno tradiční zprovodit ze světa. Za prvé je levnější – Čína je v podstatě chudá země na to, aby mohla investovat velké peníze do miliardy čtyři sta miliónů lidí. Takže vyjde velmi levně, je tradiční a lidi jsou na ni zvyklí.

Když se člověk baví s Číňanem a řekne mu, že je lékař, tak první, co Číňan řekne, nebo ukáže – že si takto sáhne na pulz. To znamená, že lékař léčí, nebo diagnostikuje z pulzu. Nemá žádný přístroj, žádné vybavení, není tam žádný prostředník. Diagnostikuje přes pulz a přes jazyk.

J.H. I v další části vyprávění o čínských zážitcích se doktor Jáchym Bednář bude věnovat čínské tradiční medicině. K poslechu Čísnkých zajímavostí vás opět zve Jiří.