8. srpna časně ráno, kdy obyvatelé města byli ještě v hlubokém spánku, na náměstí před severním vchodem do Zahrady čínských etnik se již shromáždilo přes 160 národnostních sportovců v krojích a předvedlo moderní gymnastiku. Účastníci dělali jednotné pěkné pohyby a mnohokrát měnili řád. Šlo o část masové sportovní aktivity, kterou národnostní menšiny v Zahradě samovolně zorganizovaly ve vztahu k pamětnímu dni 8. srpna, kdy zbývaly přes dva roky do zahájení pekingské olympiády. zmíněná gymnastika představovala jejich kolektivní kreaci a do ní byly integrovány taneční pohyby z osmi menšinových národností, včetně Mongolů, Tibeťanů a Na-siových.

Dá se říci, že Zahrada čínských etnik je miniaturou velké rodiny etnických skupin žijících na čínském území. Turisté tam mohou obdivovat nejen přírodní atrakce a vesnické stavby národnostních menšin, ale také jejich akce folklórního typu.

V tibetski části Zahrady probíhá mezi dvěma zdatnými tibetskými kluky zvláštní přetahování lanem. Tento zápas se v tibetském jazyce nazývá „ja-ťia", jde o nejoblíbenější sport na tibetském území. Vítězovi se dostává nejen čestný titul, ale i velmi důležitý význam.

„to je zápasem mezi mladými muži. Vítěz se pokládá za hrdinu a stává se nejoblíbenějším princem v očích holek."

Mezi chlapci a děvčata etnické skupiny Taj se přiom koná soutěž v běhu s prknovými botami.

Soutěžící se dělí na tři skupiny, z nichž každá má čtyři členy. Prknové boty se skládá ze dvou prken se čtyřmi připevněnými botami. Těžištěm soutěže je princip jednotného kroku. Tento sport údajně má dlouholetou historii. Je výtvorem etnické skupiny Čchuang a už se šíří do různých menšinových národností. K vzniku chůze s prknovými botami se váže zajímavý příběh.

Ve starověké Číně vládl generál v čchuangské národnostní oblasti, který často vedl svá vojska na výpravu. Zpočátku se mu nepodařilo a zjistil, že hlavní příčinou porážky musela být nedostatečná jednota a spolupráce mezi vojáky. Poté generál vynalezl výcvik vojáků na prknech s připevnými botami. Vojáci tím mohli na jednotný rozkaz kráčet jednotným směrem. Chůze s prknovými botami se tak zachová až do dneška jako oblíbený sport menšinových národností a má za cíl vycvičit lidi k plnění úkolu v duchu solidarity, jednoty a spolupráce.

Na náměstí uprostřed Zahradní části miaoské etniky stojí železný pilíř s 72 nástupními schody, jimž jsou ostré nůže. Miaoové označují pilíř za „horu noží". Nástup bos na vrchol takové hory je nejúžasnější z řady sportovních disciplín miaoské etniky. Při výstupu se ještě předvádí série dobrodružných a povzbuzujících pohybů.