Soudce Ti se rohlédl po svých posluchačích a pokračoval ve vysvětlení svých dedukcí.

„Kuovi lidé netloukli ovšem živého člověka. Rozbíjeli hliněný model, který nechal Ku tajně zhotovit, aby mohl odlít formu zlaté sochy. Právě tuhle formu poslal Ku v truhle z růžového dřeva nic netušícímu opatovi chrámu Bílého mraku. Chuej-pen ji otevřel a využil zpopelňování mrtvého almužníka jako záminky k zapálení velkého ohně, který potřeboval k roztavení zlatých průtů a odlití zlaté sochy. Viděl jsem tu truhlici na vlastní oči a divil jsem se, že k zpopelnění těla potřebují tak velký oheň. Ani tehdy mě ale nic nenapadlo.

Před půlhodinou, když jsme zašli z chrámu do Kuova domu a prohledali jej, našli jsme tam cedrovou sochu mistra Fanga, pečlivě rozřezanou asi na tucet kusů. Ty měl Ku v úmyslu poslat do hlavního města, kde by se stmelily a předaly do chrámu Bílého koně, zatímco zlatá socha měla být dopravena vůdci celého spiknutí. Zbavit se hliněného modelu bylo snadné. Stačilo rozbít jej na kusy a hodit do kanálu. Když po nich Ma Žung ve vodě šlapal, ještě na nich držel papírový obal!"

„To jsem vážně rád," řekl Ma Žung, „že ještě můžu věřit vlastním očím! Dělalo mi velké starosti, že si pletu košík odpadků se sedícím člověkem!"

„Proč se do toho zločineského plánu zapletl doktor Cao, Vaše Ctihodnosti?" zeptal se sežant. „Koneckonců je to vzdělanec a..."

„Doktor Cao miluje přepych," přerušil ho soudce. „Nedokázal se smířit se ztrátou jmění, kvůli níž musel odejít z města a žít ve staré věži. Na tom doktorovi je všechno falešné, až po ty vousy! Když Ku přišel vyjednávat a slíbil mu velký podíl na zisku, neodolal pokušení. V berli, kterou nesl almužník C´chaj oné noci, kdy potkal paní Ku a Po Kaje, byl zlatý prut, část podílu, který doktor pravidelně dostával. Ku udělal hrubou chybu, když dopustil, aby jeho touha po slečně Cao převládla nad opatrností, a přikázal doktoru Caovi, aby mu ji dal za ženu. To mi bylo důkazem, že mezi oběma muži existuje nějaké spojenectví."

Soudce si povzdechl. Dopil čaj v šálku a pokračoval: „Ku Meng-pin je krajně bezohledný a hrabivý člověk, ale vůdcem bandy nebyl. Jednal pouze podle příkazů. Ale nemohl jsem dopustit, aby jmenoval svého šéfa, protože ten člověk tu má možná další agenty, kteří by ho varovali. Ještě dnes v noci – či spíše dnes ráno – vyšlu oddíl vojenské jízdní policie, který, jak jste viděli, čeká na nádvoří, do hlavního města, aby spěšně doručil mou želobu na onoho muže prezidentovi Nejvyššího soudu. Mimochodem jejich desátník mě právě informoval, že vojenská policie dopadla Fanova sluhu Wua, když se pokoušel prodat dva koně. Skutečně objevil vraždu hned potom, co A Kuang ze statku utekl. Wu se bál, že by podezření z vraždy padlo na něho, a tak utekl s pokladnou a dvěma koni, přesně tak, jak jsme předpokládali."

„Kdo je tedy ten arcilotr v cele pašerácké bandy, Vaše Ctihodnosti?" zeptal se seržant Chung.

„No přece ten mizernej zrádce Po Kaj"! zvolal Ma Žung.

Soudce Ti se usmál.

„Na seržantovu otázku," řekl, „zatím opravdu nemohu odpovědět, protože jméno toho zločince neznám. Čekám na Po Kaje, který mi je sdělí. Mimochodem, divím se, že se tu Po Kaj ještě neobjevil. Předpokládal jsem, že sem přijde, hned jak se vrátíme z chrámu."

Tři pomocníci zasypávali soudce udivenými otázkami, když vtom se ozvalo klepání na dveře. Velitel biřiců vrthl dovnitř a hlásil, že Po Kaj vešel do soudního dvora hlavní bránou. Strážní ho ihnde zatkli.

„Přiveďte ho sem," řekl soudce klidně. „Bez strážných, rozumíte?"

Když Po Kaj vešel, soudce rychle vstal a uklonil se.

„Posaďte se, prosím, pane Wangu," oslovil ho zdvořile. „Těšil jsem se na naše setkání."

„Já rovněž!" odpověděl návštěvník pokojně.