Pro ty, kteří přežili jedno z nejničivějších zemětřesení poslední doby je život směsí strádání a požehnání.

„Je dobré, když každý den vidíte, jak slunce znovu vychází."

Strašlivé zemětřesení se stále uchovává v paměti pana Li Yulina, třebaže od něj už uplynulo 30 let. Li, nyní je mu 72, byl v té době místopředsedou odborového svazu v uhelném dole v Tangshanu. 27. července se vrátil domů v jedenáct v noci. Probudil se, když se země rozehřměla. „Ten zvuk byl tak děsivý, že se vždycky roztřesu, když si to vybavím," poznamenal Li. Prohlásil, že si uvědomil, že jde o zemětřesení a okamžitě strhl svou manželku dolů a oba si lehli tvářemi dolů vedle postelí.

„Byli jsme vymrštěni do vzduchu tím prudkým zatřesením a naše nervy byly napnuté k prasknutí," vybavuje si Li.

V chvíli, která netrvala ani 20 vteřin, se dům zřítil. Skříň však podepřela padající strop, a tak Li dokázal vytáhnout svou ženu a tři děti ven z domu.

Když našel pro svou rodinu bezpečné místo, běžel do dolu, tak jak byl, tedy jen ve spodkách. Měl strach o 2 tisíce horníků, kteří v tu dobu stále pracovali pod zemí.

„Tu noc bylo všude mrtvolné ticho a já téměř slyšel, jak mi bije srdce. Měl jsem pocit, že jsem na celém světě sám," říká Li. „Koleje tramvají byly zkroucené to tvaru písmene S a tu a tam čněly dva metry nad zem."

Poté, když zjistil, že horníci jsou všichni v bezpečí, Li věděl, že nejdůležitější nyní je dát zprávu o neštěstí vyšším místům. Se třemi kolegy jel Li jediným dosažitelným vozidlem, jímž byla ambulance, do Pekingu a informoval šéfy ústřední vlády o situaci a umožnil tak, aby vláda na místo okamžitě vyslala záchranné týmy.

V důsledku zničených komunikačních systémů neměl okolní svět tušení, k čemu v Tangshanu došlo. Katastrofa vypukla tak nečekaně, že mnozí záchranáři dorazili na místo nepřipravení, pouze s holýma rukama. Vedlo to ke skutečnosti, že jejich záchranná práce byla často neúčinná a výsledkem byl ještě větší počet mrtvých.

„Měl jsem vyžádat dalších 500 jeřábů, pak by bylo možno zachránit v Tangshanu více životů," říká Li a za své opominutí si stále i po 30 letech připadá provinile.

Tři dny po zemětřesení, když se věci pro Lia trochu uklidnily, zjistil, že během katastrofy zahynulo 14 jeho příbuzných včetně jeho staršího syna, který byl ve chvíli, kdy zemětřesení vypuklo, v domě své babičky.

Liova „netečnost" vůči životům jeho vlastní rodiny mu vynesla jisté odcizení. Jeho hluboký žal ho však chránil před tím, aby se snažil cokoli vysvětlovat. Teprve poté, kdy uplynuly roky, začali mu členové rodiny rozumět a prominuli mu.

Li a jeho žena žijí nyní v jednoduchém domě, který má asi 50 čtverečních metrů, musí vystačit z jeho penze ve výši 900 yuanů. Dva ze tří synů byly propuštěni při rozsáhlé reorganizaci státního podniku a nemají možnost svoje rodiče podporovat.

„Minulost zůstává minulostí. Jsem šťastný, že slunce každého rána znovu vychází," říká Li. Jeho přirozená odolnost mu pomohla onu katastrofu přežít.