Na širokých stepích a pouštích severní Číny žije přes deset národnostních menšin, včetně Mongolů, Ujgurů a Mandžuů. V primitivní společnosti rodových kmenů, tedy v období před více než 20 tisíc až 30 tisíc léty vznikl totem tím, že některá z menšinových národností pokládala určité zvíře za symbol, kterým se odlišovala od jiných kmenů. Lidé si malovali na tělo obraz totemického zvířete, nebo se přikryli jeho kůži, ozdobili jeho kostmi nebo zuby.
Kvůli omezené úrovni znalostí se lidé později domnívali, že jejich předek odvozoval svůj původ právě od daného totemického zvířete a začali zbožňovat totemická zvířata jako své předky. Aby totemismus byl mnohem důvěryhodnější, u každého kmene postupně vznikla příslušná pověst, vyprávějící o tom, jak se jejich předek vyvinul z totemu, nebo jak se předek zachránil totemem a to ve prospěch existence celého kmenu.
Totemem mongolské menšiny, obývající step na severu Číny je vlk. Mogolové mají starodávnou legendu o vzniku svého totemu. V prvních písemných památkách mongolského etnika je vylíčená krásná pověst o tom, že etnikum se zrodilo spojením nebeského vlka s bílým jelenem. Proto Mongolové pokládají sami sebe za potomky těchto dvou zvířat.
Z této pověsti lze odhadnout, že mongolské etnikum vzniklo integrací kmenu vyznávajícího nebeského vlka s kmenem uctívajícím bílého jelena. Mongolové proto zbožovali vlka a jelena jako své předky. Později určili vlka za svůj totem, pravděpodobně z toho důvodu, že ve srovnání s jelenem je vlk mocnější.
Volba vlka za totem národa těsně souvisí s životním prostředím a způsobem života mongolské etnické skupiny. Jako typické kočovné kmeny žili Mongolové na širokých stepích, kde se živili pastevectvím. A vlci často útočili na ovčí stádo a zůstávali největší hrozbou pro pastevce. V dlouhodobém boji a spolužití s vlky se Mongolové seznámili s tímto druhem, a dokonce se víc a víc k němu přiblížili. Nakonec si vybrali vlka za totem.
Na stepích bylo hodně vlků. Použitím zbraně nemohli Mongolové chránit ovčí stádo před útokem vlků a tak z hrůzy vznikla jejich úcta k nim. Jinak vlci jsou krutí, ale zase jemní. Existovalo mnoho pověstí o záchraně předka etnické skupiny vlkem. Úcta Mongolů k vlkům se tak mohla zrodit z vděčnosti. Také zvědavost mohla vést k uctívání vlků, kteří se po mnoha stránkách podobají člověku. Mongolové se tomu divili a pak dospěli k názorům, že vlci jsou jejich předci.
Kromě Mongolů považují vlka za svůj totem také jiné etnické menšiny žijící na severu Číny. Například Ujgurové obývající severozápadní Čínu citlivě nazývají novorozence „vlčaty". Mužští příslušníci národnosti Xibo se zase zdobí knoflíky v podobě hlavy vlka.
Vedle vlka se totemy severočínských etnik staly také medvěd, jelen, orel a labuť. V severovýchodní Číně například Mandžuové zbožňují labuť a straku, zatímco totemem etnické skupiny Evenků je sob. Vznik těchto totemických zvířat těsně souvisí s životním prostředím jednotlivých národů.
|