„Posaďte se, prosím, pane Wangu," oslovil soudce Ti zdvořile návštěvníka, který byl povolán do soudní síně. „Těšil jsem se na naše setkání."

„Já rovněž!" odpověděl návštěvník pokojně. „Než přistoupíme k věci, dovolte, abych se trochu umyl."

Nevšímaje si tří mužů, kteří na něho ohromeně zírali, zamířil k čajovým kamínkům, vzal z umývadla s teplou vodou ručník a pečlivě si umyl tvář. Když se obrátil, zmizela červená špička nosu i červené skvrny na tvářích, které jim dodávaly zdání odulosti. Obočí měl teď úzké a rovné. Z rukávu vytáhl kousíček černé náplasti a přilepil si jej na levou tvář.

Ma Žungovi a Ťiao Tajovi se zatajil dech. Měli před sebou tvář, kterou viděli v rakvi. Oba zvolali zároveň:

„Nebožtík okresní náčelník"!

„Jeho dvojče," opravil je soudce. „Pan Wang Juan-te, starší tajemník na ministerstvu financí." Wangovi pak řekl: „To mateřské znamínko jistě vám a vašemu bratrovi ušetřilo spoustu nedorozumění, pane. A což teprve vašim rodičům."

„To jistě," odpověděl Wang. „Kromě toho znaménka jsme si byli podobní, jako bychom si z oka vypadli. Když jsme dospěli, bylo to už jedno, protože můj nebohý bratr působil na venkově, zatímco já jsem byl po celou tu dobu na ministerstvu financí. Skutečně jen málokdo věděl, že jsme dvojčata. Ale na tom nezáleží! Přišel jsem vám, pane, poděkovat, za skvělé vyřešení bratrovy vraždy a požádat vás o potřebné údaje, abych mohl čelit lživému obvinění, jež proti mně vznesl bratrův vrah v hlavním městě. Byl jsem dnes večer na shromáždění v chrámu, převlečen za mnicha, a slyšel jsem, jak úspěšně jste odhalil to důmyslné spiknutí, zatímco já se nikdy nedostal dál než k nejasným podezřením."

„Předpokládám," zeptal se Ti dychtivě, „že Kuův šéf je vysokým úředníkem v hlavním městě?"

Wang zavrtěl hlavou.

„Ne," odpověděl, „je to poměrně mladý muž, ale od kořene prohnilý. Působí jako mladší tajemník Nejvyššího soudu. Jmenuje se Chou a je synovcem našeho hlavního tajemníka Chou Kuanga."

Soudce zbledl.

„Tajemník Chou?" zvolal. „To je můj přítel!"

Wang pokrčil rameny.

„Člověk se často mýlí ve svých nejbližších přátelích!" poznamenal. „Mladý Chou je nadaný člověk. Postupně by to byl jistě dotáhl ve státní správě daleko. Ale myslel si, že k bohatství a vlivu vede kratší cesta podvodu a klamu. Když zjistil, že byl odhalen, nezastavil se ani před nízkou vraždou. Je na výborném místě, kde má všechny možnosti rozvíjet své ďábelské plány. Od strýce věděl o všem, co se děje v ministerstvu financí, a jako tajemník u soudu měl zase přístup ke všem dokumentům tohoto úřadu. Ten je hlavou celého spiknutí!"

Soudce Ti ukryl hlavu v dlaních. Teď chápal, proč před šesti dny, když se s ním Chou loučil v Pavilónu radosti a zármutku, tolik naléhal, aby odvolal svou cestu do Peng-laj. Vpomněl si na prosebný pohled, který viděl v Chouových očích. Alespoň to přátelství k němu Chou tak zcela nepředstíral! A teď právě on přivodí Chouův pád! Toto pomyšlení odplavilo veškerou hrdost nad tím, že případ vyřešil. Bezbarvým hlasem se zaptal Wanga:

„Kdy jste narazil na stopu tohoto komplotu?"

„Nebesa mě obdařila zvláštním smyslem pro čísla," odpověděl Wang. „Tomuto daru vděčím za rychlý postup na ministerstvu. Před měsícem jsem si všiml rozporů ve zprávách o situaci na našem trhu zlata, které ministerstvo pravidelně vydává. Byl jsem jat podezřením, že se do země podloudně dostává laciné zlato. Zahájil jsem vyšetřování na vlastní pěst, ale můj písař byl zřejmě Chouovým špehem. Protože Chou věděl, že můj bratr je okresním náčelníkem tady v Peng-laj, v místě, odkud do hlavního města pašované zlato přichází, došel k naprosto mylnému závěru, že pracujeme s bratrem společně na jeho odhalení."

Pan Wang se v této chvíli na chvíli odmlčel a pohlédl na soudce.