Sedmá část rozhovoru s paní doktorkou Zlatou Černou, pracovnicí odd. Dálného východu Náprstkova muzea v Praze a předsedkyní Česko-čínské společnosti.

J.H. V dnešní části rozhovoru nám paní doktorka Zlata Černá, pracovnice oddělení Dálného východu Náprstkova muzea v Praze bude vyprávět o sbírkách čínského umění, které toto muzeum shromažďuje, stejně tak ovšem o problémech, s nimiž se tato instituce setkává.

Dr. Zlata Černá: Máme tady velkou sbírku malířství, uměleckého řemesla a já jsem se snažila vybudovat systematicky lidové umění... Ještě bych potřebovala do Číny jet, abych to lidové umění v reprezentační formě mohla ještě nakoupit. Jenomže teď je Náprstkovo muzeum ve veliké krizi, protože jsme přišli o budovu, kde byla stálá asijská expozice. Takže my teď nemáme stálou expozici. To byl Liběchov. Jednak byl velice poničen záplavami v roce 2002, ale restitucí se vrátil.

Takže my nemáme vůbec žádnou náhradní budovu. Depozitáře nejsou přístupné. S fakultou, s paní docentkou Lomovou, máme ideu, na které pořád pracujeme, udělat společnou stálou expozici ve spolupráci s galerií, která by prezentovala čínské umění, aby součástí výchovy studentů byl neustálý styk s čínskou hmotnou kulturou.

Já sama mám už asi deset let, možná déle, od roku 90, trvalé přednášky na fakultě, právě dvě oblasti: základní ikonografické okruhy, to znamená starověké umění, mýty a pak buddhismus, konfucianismus, taoismus. Jak se projevují v umění. A potom dějiny čínského umění. A myslím si, že ty přednášky by měly být určeny nejen lidem, kteří se tím budou v budoucnosti zajímat, ale kdokoliv se zabývá čínskou společností, tak by měl vědět, když se koukne na obrázek, co na něm je. Myslí si, že je kočička a on je to tygr.

Takže to je jedna věc. Druhá věc – Náprstkovo muzeum udělalo za posledních dvacet let velice mnoho pro seznamování české veřejnosti s čínským tradičním uměním. Měli jsme velkou výstavu základních motivů, dvakrát v Praze, v Brně a na to jsem osobně velmi hrdá, že jsme ji udělali i v polské Vroclavi, kde to do teďka je prý nejúspěšnější výstava vroclavského národního muzea.

Dělali jsem velkou výstavu keramiky čínské, která byla nejen v Praze, ale v Teplicích, na Slovensku... Každý rok jsem se snažila, aby buď v Praze nebo mimo Prahu byla velká výstava čínského umění. Buď lidového nebo keramiky, obrazy jsme dělali... Náprstkovo muzeum nebylo soustředěno jenom na Prahu, to je taková věc, na kterou může být hrdo.

J.H. Chystáte pro nejbližší rok nějakou výstavu z čínského umění?

Dr. Zlata Černá: V plánu muzea, budu-li ještě naživu, tak je na rok 2007 naplánovaná velká výstava čínského lidového umění. Takže tu bych chtěla dělat.

Je třeba říct, že teď v Praze jsou šikovní mladí umělci. Dvě čínské dívky, malířky, které se provdaly za Čechy. To je A – čing, která je z jihu. Je to výborná malířka, maluje takovým stylem...původně figuralistka, potom se rozšířila i na krajinářství...maluje především na hedvábí, takovým starobylým stylem, ale moderním přístupem, technikou pracného štětce.

J.H. O dalších čínských výtvarnicích působících v Praze, stejně tak ovšem o českých umělcích, kteří tvoří v čínském stylu výtvarného umění, nám paní doktorka Zlata Černá poví v příštím pořadu Jak se jim žije. Připravil Jiří.