(Mudr. Jáchym Bednář a jeho cestování po Číně)

J.H. V páté části svého vyprávění o čínském putování, nám doktor Jáchym Bednář přiblíží své dojmy ze současné čínské reality, dojmy, které svědčí o prudkém rozvoji dnešní Číny.

Dr. Bednář: My jsem měli už za měsíc velký zážitek z toho, že jsme bydleli v hotelu, vrátili jsme se do něj za dva měsíce, když jsme už měli odlétat a mezitím se v Číně, v Pekingu, změnilo takových věcí, jenom v tom hotelu přibyla další budova, která se postavila, v okolí přibylo několik dalších kaváren. Je neuvěřitelné, jak dynamická země to teďka je, Čína se nedá charakterizovat, nedá se uchopit, kdykoliv řeknete něco o Číně, tak neřeknete dalších tisíc věcí, které jsou také pravda, Čína je prostě ohromnej gigant, který nás jednou všechny převálcuje, protože lidi v Číně jsou neuvěřitelně pracovití, jsou neuvěřitelně inteligentní. Oni mají vyšší IQ než Evropani. Jsou takové studie, které říkají, že Asiati mají v průměru o 10stupňů vyšší IQ než evropská civilizace a oni když k tomu přidají tu ohromnou pracovitost, prozatím i skromnoust...zatím, protože se také nechávají hodně zkazit konzumem, tak to HDP jim poroste ohromně. Je to neuvěřitelné, co se tam děje, je to obrovkej boom.

J.H. Já nevím, jestli jste dokončil tu pouť po Číně, říkal jste, že jste navázali pěti dny na jihu. Pak jste se ještě vraceli do Pekingu?

Dr. Bednář: Protože jsme udělali kolo, jeli jsme na západ a na jih, tak jsme logicky museli na východ, do Junanu, to je taková klasická Čína s těmi pahorky, které jsou všude na fotkách, pak jsou tam ty říčky, které se proplétají mez těmi pahorky, na říčkách jsou kanoe a Číňani ve slaměných kloboucích a s tyčí a kormoráni, které mají ochočené a které na té lodičce sedí... To je také velká romantika. Pak jsem se vydali na sever po východě. Ten je hodně industriální. Je tam nejvíce lidí, západ je prázdný. Na východě je všude velká koncentrace Číňanů. Chtěli jsme do Šaolinu, což byl další sen, ale už ve vlaku jsme z toho vystřízlivěli, protože jsme potkali lidi, kteří tam byli a ti řekli, že to nestojí za to, že to je v podstatě dneska už jenom komerce. V devadesátém osmém Šaolin otevřeli pro cizince a jako na mnoha jiných věcech na tom vydělávají.

Pak jsme se šli zase podívat na čínskou zeď. Nad Pekingem. To je také zajímavé. Čínská zeď se dá navštívit na mnoha místech. Jsou určitá nedoporučovaná místa, která doporučuju já. Protože jsou odlehlejší a nejsou tam rutisti a dá se na ně dostat, když člověk ví jak, je třeba se domluvit a nasednout na správné autobusy. Jinak vás vždycky dovezou na těch několik míst, která jsou komerčně využívaná. Kde zaplatíte velké peníze a kde je to zrekonstruované pro turisty. Ale je daleko zajímavější projít si ta rozbouraná místa. Tam můžete chodit kilometry a nikoho nepotkáte. Zatímco na těchto místech je to hezky vycizelované, ale je to atrakce.

No a pak je další věc – když se člověk z Číny vrací, tak se diví, že každý den tu hrozí záplava Číňanů, kteří se sem přihrnou, a diví se, že se to tak nestane. To jsem se vysloveně bál, že druhý den u mne zazvoní deset tisíc Číňanů a budou chtít u mne bydlet, protože tak obrovská koncentrace lidí, kteří tam jsou... a jsou zvyklí žít na tak malém prostoru, a jak my se tady máme v uvozovkách dobře, že můžeme vypadnout do Brdských lesů...na Šumavu... a je kam vypadnout. Tak to je pro nás úžasné.

J.H. To byl závěr čínského putování doktora Jáchyma Bednáře z Prahy, které pro pořad Čínské zajímavosti natočil a připravil Jiří.