V roce 1965 byla zahájen provoz první letecké linky ze Lhasy do Pekingu. Po více než 40 letech vývoje má nyní Tibet čtyři letiště a tucet leteckých tras do velkých měst v Číně i mimo Čínu. Avšak letecké spojení nemůže uspokojit vrůstající požadavky tibetského rozvoje. Bez vlaků by byl Tibet závislý na silniční dopravě, která je spojena s obtížemi.

V současné době spojuje Tibet s okolním světem pět hlavních silničních tahů. Avšak kvůli geologickým a klimatickým podmínkám je pouze jedna z nich průjezdná po celý rok. Po léta zajišťovala Qinghai-tibetská silnice, nazývaná „životně důležitou trasou Tibetu", 85 procent dopravy zboží a 90 procent dopravy pasažérů z Tibetu i opačným směrem. Kdyby byl v této situaci provoz po této silnici z nějakých důvodů přerušen, celý Tibet by se ocitl ve vážných obtížích a ceny zboží by neuvěřitelně vzrostly.

Zlatá příležitost

Křehká situace, v níž se silniční síť nachází, stále působí starosti vládě autonomní oblasti Tibet, ale dokončení Qinghai-tibetské železnice tuto situaci vyřešilo.

„Provoz železnice od základu změní zastaralou dopravní infrastrukturu v Tibetu. Od této chvíle budou tibetská města v pevném kontatku s městy v dalších čínských oblastech," prohlásil Nyima Cering, náměstek guvernéra tibetské autonomní oblasti.

Doprava představovala omezení pro společenský a ekonomický rozvoj Tibetu. Poté, co byla v roce 1954 otevřena Sechuansko-tibetská a Qinghai-tibetská silnice, Tibet vybudoval svoji první továrnu, školu, statek, elektrárnu a moderní nemocnici.

„Provoz železnice poskytne Tibetu historicky podstatnou příležitost k rozvoji," poznamenal Nyima.

Poněkud zastaralý přístup je dalším faktorem, který omezuje společenský a ekonomický rozvoj Tibetu. Více než 85 procent tibetské populace žije v zemědělských oblastech. Mnoho lidí má pouze nízké vzdělání. Velký počet lidí stále žije uzavřeným životem.

„Qighai-tibetská železnice propojí Tibet s železniční sítí po celé zemi a povede k rychlému přenosu informací, přinese do Tibetu tvořivého ducha," říká Wang Taifu z tibetské regionální akademie společenských věd.

Gongbo Zhaxi, vedoucí představitel Lhasy, poznamenává, že „tato železnice podpoří integraci Tibetu s okolním světem."

„Po zahájení provozu železnice čekají Lhasu zcela určitě různé nové jevy, například se mezi vzrůstajícím počtem přistěhovalců vyskytne více kriminálních činů. Vláda se už nyní snaží najít protiopatření", řekl zástupce starosty Lhasy, který si přeje zůstat v anonymitě. Dodává však – „bude to největší příležitost k rozvoji za poslední desetiletí tibetské historie. Není možné, aby Lhasa ve svém vývoji zaostávala. Jinak by její obyvatelé nadále trpěli."