Rozmach turismu

Turismus je jedním z klíčových odvětví tibetského průmyslu a turisté do této oblasti létávali letadlem. Avšak kapacita letecké přepravy je omezena a ceny letenek jsou vysoké, takže turisté s nízkými příjmy si to nemohli dovolit. Při cestě autem do Tibetu se mnoho lidí obávalo nemoci z velké nadmořské výšky. Výsledkem bylo, že příliv turistů do Tibetu vzrůstal pomalu.

Po zprovoznění železnice se turisté nemusejí obávat zdravotních potíží, které vyvolává přílišná nadmořská výška. Jízdenky na vlak jsou mnohem levnější, nežli letenky. Navíc lidé mohou při jízdě vlakem vychutnat krásu přírodní scenérie.

„Dokončení Qighai-tibetské železnice otevírá příležitost, aby rozvoj Tibetu zaznamenal velký skok a rozproudil podstatné průmyslové oblasti," řekl Wang z tibetské regionální akademie společenských věd.

Protože Tibet je velmi silně závislý na silniční dopravě, velké množství průmyslových odvětví, včetně hornictví, výroby potravin a tradičních řemesel se setkávalo s problémy při obchodování s ostatními regiony. Současně dovoz surovin do Tibetu byl rovněž nákladný. Dodnes tato oblast postrádá stabilní průmyslový systém.

Protože Tibet není soběstačný, je velmi závislý na vnější pomoci. Odhaduje se, že za posledních 50 let bylo do Tibetu doveženo na 20 miliónů tun zboží, zejména potravin, energie, surovin a denních potřeb.

„Léta jsem toužil po tom, aby byla dokončena Qinghai-tibetská železnice a že tak budou moci naše výrobky z jaků rychle vstoupit na vnitrozemský trh," řekl Qoinda, zástupce předsedy společnosti na výrobu produktů z jaků v Gaoyuanzhibao.
Kvůli vysokým dopravním nákladům dosahovaly ceny zboží v Tibetu obvykle vyšší úrovně. Například ceny uhlí a cementu jsou ve Lhase ve výši 700 juanů za tunu, tři krát více nežli ceny ve vnitrozemských městech. Odhaduje se však, že to roku 2010 více než 75 procent komodit, které putují do Tibetu, či naopak, bude dopravováno vlakem.

„Po otevření železnice dopravní náklady postupně klesnou a to povede ke snížení cen," řekl Ma, obchodník z Qinghaie, který nyní uvažuje o další obchodní činnosti v Tibetu.

Někteří obchodníci se dívají ještě dále. Velké množství obyvatel a stálý ekonomický růst v jižní Asii činí z tohoto regionu potenciálně obrovský trh. Avšak čínští obchodníci se dlouhodobě zaměřují na Ameriku a Evropu a trh v jižní Asii převážně ignorují.

Po dokončení železnice se Tibet ocitá jakoby v centru jižní Asie. „To nabízí zlatou příležitost pro čínské obchodníky, kteří chtějí svůj zlatý poklad vykopat v jižní Asii," říká tibetský obchodník, který ve Lhase prodává kožešiny.