Na severozápadě středočínské provincie Chu-nan leží hora ve tvaru tygru, která má nadmořskou výšku více než 1300 metrů. Žijí tam příslušníci etnické podskupiny Chua-yao, o níž je sotva najít záznam v historických dokumentacích etnika Yao.

Chua-yao má jen pět tisíc příslušníků. Jejich pestrobarevné obleky a tajuplné zvyky upoutávají stále více turistů. V dnešním pořadu bych vás rád doprovodil do krásné a tajné horské vesničky této podskupiny.

Chua-Yao má hsitorii dlouhou asi čytřista let. Slovo „Chua" se dá doslovně přeložit jako „květina" neboli „barevný". Tak krásný název této etnické podskupiny vznikl proto, že její příslušníci, zejména děvčata obvykle nosí pestrobarevné obleky vyšívané doma. Nepoznáte-li chua-yaoské obleky na vlastní oči, nemohl byste si představit jejich úžasnost a nádhernost. Lze říci, že se do nich integrují veškeré pestré barvy na světě.

Symbolem chua-yaoské dívky zůstává krásný šátek, tmavomodrá blůza sahající až po kolena, sukně s bohatým vyšíváním a široký pásek, kterým se dělají desítky kruhů kolem pasu. Oblečení chua-yaoských děvčat je plné živých figurek a ozdob samy vyšitých, jako jsou drak, fénix, květina, ptáček a nebo rybička. Vyžívání se učí už od malého dětství a musí před vdáním vyšít dostatek sukní na celý svůj život, jinak by se jim nepodařilo najít uspokojivého ženicha. Děvčata si často spolu sednou k vyšívání sukní a vskrytu zápasí o první místo.

Na vyšití jedné sukně je údajně potřeba více než 300 tisíc pohybů jehlice a pro nejrychlejší vyšívačku to žádá půlrok. Chua-yaoským ženám se velmi líbí krása a nechtějí si odložit sukně a šátek ani při práci. Vypadají jako oslnivé a pulsační květiny a zdobí jimi obývanou horu ve všech čtyřech ročních obdobích.

Chua-yaoové se v životě neobejdou bez starodávných stromů. V okolí každé vesnice je vidět lesík dlouholetých stromů. Kluk chua-yaoského původu řekl,

„naše etnická podskupina Chua-yao nejvíce zbožňuje starodávné stromy. Pokud ztratíte cestu v chua-yaoských horách, jen si vzpomeňte na radu starších lidí: Kde jsou starodávné stromy, tam musí být vesnice."

Chua-yaoové věří, že starodávné stromy představují jejich věčnou záštitu. Rovněž doufají, že mohou jako takové stromy mít nesmírnou vitalitu. Jde-li vesničan kolem dlouholetého stromu, rádi ho pohladí, čímž se prý přinese štěstí celé rodině.

Chua-yaoové se v životě neobejdou bez horských písní. Ve vesnicích se vždy ozývá půvabná melodie. Zejména chlapci a děvčata se vyznali ve milostné zpěvohře, která se spolu se starodávnými stromy stává svědkem jejich lásky. Horské písně zase představují nepostradatelného partnera chua-yaoských příslušníků při práci. V sezóně setby či sklizně zvou mistra zpěvu na poli ke zvětšení zábavy z práce.

V chua-yaoské vesnici je zachováno mnoho zvyků. Nejúžasnější částí zůstávají svatební zvyky. V případě provdání kterékoli dívky je celá vesnice zaneprázdněná. Kluci ve vyšitých šatech připojí do oddílu k přivítání nevěsty, zatímco děvčata se převlekají do nejnovějších oblečení, přinesou sebou červené satenové deštníky a připraví se k doprovození nevěsty. Hlavní rolí svatby není však nevěsta ani ženich, nýbrž dohazovač, jímž musí být světa znalý a úctyhodný muž.