Obyvatelé žijící podél trati Qinghai-tibetské železnice mají ve vztahu k přijíždějícím vlakům složité pocity.

V reportáži týdeníku Beijing Revue se dozvíme o některých reakcích, které nová dopravní tepna v obyvatelích oblastí, jež přiléhají k trati, vyvolávají.

Tibetský mladík, student střední školy Pingcuo Dundan se zdá, že je unešen, když mluví o vlaku, který začal rachotit při průjezdu jeho vesnicí. Cesta vlakem je pro něj zázračnou věcí.

„Jet vlakem musí být stejné jako létat," říká tento šestnáctiletý hoch a dodává, že nejdále byl ve svém životě zatím jen ve Lhase.

Pingcuo je synem místního pastevce z okresu Galong, vzdáleného pouhých 30 kilometrů od Lhasy, kde je konečná stanice nově otevřené železnice.

Redarktor Beijing Revue podnikl po této trase dvanáctidenní cestu, během které zaznamenal, co si místní obyvatelé myslí o vlivu, který vlak bude mít a už v tuto chvílí má na jejich životy.

Když reportér mluvil s Pingcuem, shromáždilo se kolem nich na tucet dětí a mladých lidí, všichni také prohlašovali, že až dosud vlak nikdy neviděli. Zdálo se, že všichni touží poznat onen vzdálený svět, do kterého vede železniční trať. Pingcuo zavzpomínal, že když do vesnice dorazila zpráva o stavbě železnice, téměř všichni vesničané spěchali, aby se podívali na místo stavby.

Na rozdíl od starší generace, která nosí tradiční oděv, Pingcuo, stejně jako ostatní mladí Tibeťané, je oblečen stejně jako mladí lidé ve městech po celé zemi. Jediná věc, která ho zřetelně odlišuje je tibetština, kterou hovoří.

„Kdyby nebylo tohoto vlaku, bylo by pro nás těžké dostat se z Tibetu. Když tu nyní vlak bude, chci se přihlásit na univerzitu ve městě a podívat se do světa," říká Pingcuo.

Avšak Pingcuův strýc, 45 letý Si Zhu, nebyl z vlaku, který měl brzy začít míjet jeho dům, nijak nadšen.

„Kvůli stavbě železnice tu otesaly mnohé hory. To nám může přinést smůlu. A co víc, když vlak projíždí kolem, náš dům se třese a může se zřítit," říká Si Zhu.

Se svou povětřím ošlehanou tmavou tváří a s vráskami vypadá starší nežli je jeho skutečný věk. Uznává, že železnice může být prospěšná pro rozvoj Tibetu, protože „Tibet stále ještě zaostává za ostatními místy země. Železnice může stimulovat ekonomický rozvoj Tibetu."

Když se ho ale zeptáte, v čem konkrétně může být železnice prospěšná, nasadí plachý úsměv a říká: „Nevím, nikdy jsem o téhle otázce nepřemýšlel."