Bahargulová byla učitelka než odešla do důchodu. Vyučovala 25 let v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang na severozápadě Číny. Nedělá tak, jako většina důchodců, kteří se věnují své rodině, nebo cestují po turistických místech a požívají volný život. Naopak shromáždila finanční prostředy a zřídila technickou školu profesního zaměření.

Bahargulová odešla do důchodu před třemi lety. Během mnohaleté vyučovací kariéry objevila, že vzdělávání profesního zaměření v Sin-ťiangu je velmi slabé a že mnoho lidí těžko najde vhodnou práci nedostatkem technických dovedností. Po bedlivým úvahám shromáždila kapitál a zřídila profesní školu na podporu vzdělávání příslušníků národnostních menšin, kteří žijí v bídě a touží po technických znalostech.

Hned po uvedení školy do provozu bylo přijato desítky nezaměstnaných lidí v životních nesazích. S cílem ulehčit zátěž studentů Bahargulová dokonce zprostil jejich školné. Jako ředitelka školy uvedla, že za svého života by měla udělat to, co je ve prospěch společnosti.

Sayircan se učil ve škole Bahargulové. Jako otec dvou dětí byl nezaměstnaný před přijetím technického školení. Jeho čtyřčlenná rodina se živila vládní dotací ve výši 150 juanů měsíčně. Sayircan se vláskem nadeje přišel do profesní školy na studium opravy domácích elektrospotřebičů. Šetřil peníze tak, že do školy často chodil bez jídla.

Když Bahargulová slyšela o těžkém životu Sayircana, zprostila ho školné a kromě toho mu často věnovala peněžní příspěvky. Za pomoci Bahargulové a jiných učitelů se Sayircanovi podařilo dokončit studium technických předmětů a poté začal provozovat malou opravárnu domácích elektrospotřebičů. Díky příznivému obchodu se jeho rodina se už dostala z bídy.

V srpnu loňského roku přicestovala Bahargulová na jih Sin-tiangu na vyučovací hodiny. Náhodou se dozvěděla, že přes 20 sirotků, kteří přežili zemětřesení, mělo finanční obtíže na další vzdělávání po absolvování střední školy. Bahargulová pak rozhodla absorbovat tyto sirotky do své školy. Uvedla,

„když jsem byla na nádraží naproti těmto studentům, přišli ke mně jeden za druhým a obejala mě s pláčí a zárukou, že se budou učit pilně a nezklamají mě a domova. To mě velice dojalo a řekla jsem si, že musím je dobře vyučovat, aby se stali lidmi prospěšnými naší společnosti."

Poté, co Bahargulová přivezli sirotky do školy se sídlem v Urumči, přísně je nabádat k pilnému studiu a přitom se o něj stará jako jejich matka. 18tiletý ujgurský kluk Mawulan řekl,

„Jednou jsem trpěl krevní chudobou a musel jsem ležet v nemocnici na dobu tří dnů. Bahargulová mi nakoupila mnoho výživných potravin a ještě o mě pečovala celé tři dny a noci. Pro mě vařila chutné jídlo a v noci spala vsedě vedle mě. Jsem tím dojat se slzami v očích."

V technickém školení Bahargulová osnovala předměty podle zájmové potřeby těchto sirotků. Například zmíněný kluk Mawulan se zajímá o opravu elektospotřebičů a Bahargulová mu připravila výuku technických dovedností v této oblasti. Za krátkých dvou měsíců se Mawulanovi podařilo vyřešit prosté poruchy elektrických praček, televizorů a ledniček. Zatímco si některé dívky oblibují šicí techniku a Bahargulová nalehá na něj, aby dané řemeslo ovládaly.

Ředitelka veřejně prospěšné školy Bahargulová věnovala těmto sirotkům mnoho čau, peněz a síly. Studenti jsou jí velmi vděčni. Jedna z nich, 17tiletá dívka Asyia napsala báseň a vyjádřila v ni svou lásku k Bahargulové.

„naši rodinní příslušníci jsou navždy pohřbeni v troskách zemětřesení. Stali jsme se ubohými sirotky. Na štěstí se objevila v našem životě andělská matka – ředitelka školy Bahargulová. Jako teplý jarní vítr utišuje naši duši. Poskytuje nám přístřeší a ještě nás učí."

V uplynulých třech letech absolvovalo školu Bahargulové více než 3600 studentů. Většina jich našli vhodnou práci a díky tomu se značně zlepšil jejich životní stav. Pan Maimatcan, poradce školy nám uvedl,

„Ti absolventi, kteří jsou znovu zaměstnani, často k nám přišli s darem v rukou, aby vyjádřili díky ředitelce školy Bahargulové a jiným učitelům. Ta scenérie nás velice dojala a také utužila odhodlání naší celé školy věnovat pozornost slabým společenským skupinám."