Starý pán souhlasil s mou prosbou a já jsem ho pozval, aby se mnou skromně povečeřel.

Když jsme vychutnali jídlo a vypili několik kalíšků, starý pán si pohladil dlouhé licousy a řekl:

„Budu vám vyprávět o třech podivuhodných kriminálních případech, které můj ctihodný předek soudce Ti vyřešil za velice neobvyklých okolností. V té době sloužil jako okresní náčelník v Lan-fangu, v odlehlém okresu na severozápadní hranici naší říše."

Nato začal vyprávět dlouháý a složitý příběh.

Ačkoliv jeho vyprávění nebylo bez zajímavostí, liboval si ve zdlouhavých odbočkách a hlas měl nevýrazný a monotónní jako bzučení čmeláka. Po chvíli jsem zpozoroval, že moje pozornost ochabuje. Vypil jsem tři pohárky za sebou, abych si pročistil mozek, ale jantarová tekutina mě ještě víc uspávala. Zatímco hlas mého hosta bzučel a bzučel, mně se zdálo, že v těžkém vzduchu slyším šelestit ducha spánku.

Když jsem se probudil, zjistil jsem, že jsem sám ve studené místnosti a hlavu mám položenou na zkřížených pažích na stole.

Nade mnou stál nevrlý číšník a hlásil, že odbila první hlídka. Nepletu si snad náhodou tento hostinec s noclehárnou, kde mohou lidé podle libosti strávit celou noc? Hlavu jsem měl těžkou a nenapadla mě hned správná odpověď, abych toho halamu neotesaného odkázal do příslušných mezí. Místo toho jsem se zaptal na svého hosta a popsal jsem dost podrboně, jak vypadal. Číšník odpověděl, že toho večera obsluhoval nejdřív v jiné části restaurace, a jak prý si to představuji, copak má čas prohlížet si jednoho každého hosta od hlavy k patě? A hned mi předložil účet za dvě večeře o šesti chodech a za osm konvic vína. Nezbývalo než zaplatit, ačkoli jsem od té doby velice na pochybách, jestli se mi setkání se starým pánem jen nezdálo a jestli ten číšnický dareba nevyužil mého zmatku, aby mě pořádně ošidil.

Odešel jsem s pocitem, že jsem byl obětí špatného žertu, a vydal jsem se pustými ulicemi domů.

Můj sluha už tvrdě spal, stočený v koutě knihovně. Nebudil jsem ho, jenom jsem došel po špičkách k polici s knihami. Vytáhl jsem Anály tchangské dynastie, Říšský lexikon a své vlastní poznámky o soudci Ti, a soustředěně jsem se jimi probíral. Zjistil jsem, že v hlavních rysech příběhy starého pána celkem odpovídají skutečnosti, avšak na severozápadní hranici neexistuje město, které by se jmenovalo Lan-fang. Pomyslel jsem si, že jsem mu snad špatně rozuměl, a rozhodl jsem se, že příštího dne starého pána navštívím a požádám ho o další objasnění. Pak jsem s úlekem zjistil, že si z jeho vyprávění sice jasně pamatuji každé slovo, ale ať dělám, co dělám, nemohu si vzpomenout na jediný detail, týkající se jeho osoby. Zapomněl jsem jak jeho plné jméno, tak i nynější bydliště.

Zavrtěl jsem hlavou, navlnčil štětec a ještě téže noci jsem svěřil celé jeho vyprávění papíru. Štětec jsem odložil, teprve když ráno zakokrhal kohout.

Příštího dne jsem se usilovně vyptával přátel, ale nikdo z nich nikdy neslyšel, že by v našem městě žil na odpočinku okresní náčelník jménem Ti, a ani další pátrání po jeho nynějším pobytu nepřineslo nové informace. Toto zjištění však nerozptýlilo mé pochybnosti. Starý pán mohl jenom projíždět anebo žije někde za městem, na venkově.

A tak se nyní osměluji předložit vyprávění, tak jak je, a ponechávám úsudku bystrého čtenáře, aby sám rozhodl, zda setkání na Lotosovém jezeře bylo pouhým snem nebo skutečností. Jestliže tento příběh o třech záhadných zločinech odpoutá čtenáře od starostí a problémů každodenního života, nebudu litovat měďáků, které ze mne číšník vyždímal. Ať už se ve skutečnosti stalo cokoli, onen číšník je zřejmě obyčejný darebák. Je přece zcela nemyslitelné, aby jeden nebo třeba i dva pánové vytříbeného vkusu vypili na posezení osm džbánů vína.