Vozkové práskali biči. Průvod překonal horský hřbet a úzkou klikatící se cestou sestupovali do údolí.

Brzy se ocitli dole v údolí, kde pod vysokými cedry, které rostly po obou stranách z hustého podrostu, cesta potemněla.

Soudce měl právě v úmyslu nařídit sloužícím, aby zapálili pochodně, když k němu zepředu i zezadu dolehly zmatené výkřiky.

Z lesa se náhle vynořil houf mužů s obličeji zakrytými červenými šátky.

Dva muži chytli Ma Žunga za pravou nohu a strhli ho z koně dřív, než měl čas vytasit meč. Třetí skočil zezadu na Ťiao Tajova koně a smrtelným stiskem šíje strhl muže k zemi. A konečně dva další lupiči zaútočili na zadní voj – na Tao Kana a starého majordoma.

Vozka seskočil z vozu a zmizel v lese. Sluhové soudce Ti se rozutíkali, jak nejrychleji uměli.

V okénku soudcova vozu se objevily dvě maskované tváře. Seržant Chung byl omráčen úderem do hlavy. Soudce sotva stačil uhnout před kopím, které vniklo dovnitř. Rychle uchopil ratiště oběma rukama. Loupežník venku jím lomcoval a snažil se je škubnutím uvolnit. Ti je chvilku pevně držel a pak je vrhl ve směru tahu. Útočník upadl naznak. Soudce mu vytrhl kopí z rukou a vyskočil z okna. Vířil kopím kolem sebe, a tak udržoval dva útočníky v určité vzdálenosti. Loupežník, který udeřil seržanta Chunga, byl ozbrojen obuškem. Muž s kopím vytasil nyní dlouhý meč. Oba na soudce prudce zaútočili a ten si uvědomil, že těmto dvěma odhodlaným protivníkům nebude s to dlouho odolávat.

Ma Žungovi se dosud nepodařilo vyskočit a oba lotříci, kteří ho strhli z koně, se ho chystali přibít mečem k zemi. Měli však smůlu – narazili na obávaného bojovníka, který byl ještě před několika lety sám proslulým lapkou. Dokud se soudce Ti nepřičinil o jejich nápravu, patřili jak Ma Žung, tak Ťiao Taj, k „bratrům zeleného lesa". A bylo moc málo triků, které by se Ma Žung v bitkách při cestách nenaučil. Místo aby se pokusil vstát, překulil se, chytil jednoho útočníka za kotník a trhl jím tak, že muž ztratil rovnováhu. Současně kopl druhého vší silou do kolena. Těmito dvěma tahy získal čas, aby mohl vyskočit. Strašnou ránou pěstí do hlavy srazil k zemi muže, jemuž předtím podtrhl nohu. Pak se obrátil jako blesk a dal druhému, který se držel za pochroumané koleno, takový kopanec do obličeje, až se mu hlava prudce zvrátila a málem si zlomil vaz.

Ma Žung vytasil meč a pospíchal na pomoc Ťiao Tajovi. Ten ležel na zemi a zoufale zápolil s mužem, který ležel na něm. Další dva stáli připraveni s dlouhými noži, aby je do Ťiao Taje vbodli, jakmile se naskytne příležitost. Ma Žung proklál jednomu lupiči hruď. Aniž se zdržoval vytahováním meče, vrhl se na druhého a kopl jej do slabin tak, že upadl a svíjel se bolestí na zemi. Potom Ma Žung popadl lupičův dlouhý nůž a vrazil jej pod levé rameno muži, který zápasil s Ťiao Tajem.

Právě když Ma Žung pomáhal Ťiao Tajovi vstát, zaslechl varovný výkřik soudce Ti.

Ma Žung se rychle otočil, a tak kyj onoho muže, který nejdříve napadl soudce a nyní přiběhl kamarádům na pomoc, minul jeho hlavu a dopadl dunivě na levé rameno. Ma Žung klesl se zaklením k zemi. Lupič se rozmáchl kyjem podruhé, tentokrát aby rozbil hlavu Ťiao Tajovi. Ten vytáhl nůž, rychle přiskočil k lupiči a pod vtyčenou paží mu jej vrazil až po jílec do srdce.

Soudce Ti, který nyní čelil jen muži se mečem, se ho rychle zbavil. Učinil klamný výpad kopím, a když útočník zvedl meč, aby jeho ránu zachytil, přešel soudce rychle k šermířskému triku, jemuž se říká „podťatý stožár", otočil kopím ve vzduchu a ratištěm udeřil protivníka tak, že ho omráčil.

Ti ponechal na Ťiao Tajovi, aby lupiče svázal, a spěchal k nákladním vozům. Jeden lupič se plazil po zemi a zoufale se držel za krk. Druhý nakukoval pod vůz s klackem v ruce. Soudce ho vyřídil hrotem kopí, jímž ho naplocho udeřil do hlavy.