Předseda Mao Zedong zemřel v Pekingu před 30 lety ve věku 83 let. U příležitosti výročí jeho smrti, kterou si Čína připoměla 9.září, vedla redakce Beijing revue diskusi s vědeckými pracovníky o odkazu tohoto vůdce státu, který představuje nejlegendárnější postavu, jakou kdy moderní čínské dějiny znaly.

O své názory s redaktory Beijing revue Wangem Yanjuanem a Chen Wenem v New Yorku a Li Li v Pekingu se rozdělili emeritní profesorka historie na bostonské univerzitě a členka Fairbanksova centra pro výzkum východní Asie paní Merle Goldmanová, profesor politických věd a člen Weatherheadova institutu pro východní Asii na kolumbijské univerzitě pan Pau Bernstein a profesor historie na pekingské univerzitě pak Yang Kuisong.

Jaké aspekty současné Číny jsou podle vašeho názoru výsledkem oněch let, kdy jí vládl Mao?

Goldmanová: Myslím, že v důsledek Maova vedení Komunistitcké strany Číny bylo vysoká úroveň gramotnosti, zvyšování postavení žen, zlepšující se zdravotní péče a budování moderní infrastruktury.

Bernstein: Když přijdete do Číny, všimnete si pozoruhodného obdivu vůči Maovi. Obyčejní lidí, jako například taxíkáři, mají u sebe velmi často portrét předsedy Maa. Lidé říkají, že byl tvrdý a dokázal sjednotit zemi a vyloučit zahraniční vliv na Čínu.

Yang: Maův vliv je v Číně patrný všude. Počínaje obřími sochami na mnoha městských náměstích, letištích a univerzitách až po portréty, jež zdobí stěny chudých venkovských obydlí. Mnoho současných čísnkých společenských problémů má svůj původ v Maově době. Například obrovský rozdíl mezi městy a zemědelskými oblastmi. Je patrná také ostrá kritika, která probíhá na internetu ve vztahu k velkým majetkovým propastem.

Jak se díváte na Maovu úlohu při založení Čínské lidové republiky v roce 1949 a jak Mao tohoto úspěchu docílil? Co podle vašeho názoru Mao přinesl čínskému lidu?

Goldmanová: Mao přišel se strategií sjednocení Číny po 60 letech její nejednoty, přičemž součástí této strategie bylo využití vojenské síly a pozornost upřená na potřeby zemědělců.

Bernstein: Byl to silný budovatel státu a osobnost, kerá měla hlavní zodpovědnost za rozkvět Číny – za to, že znovu získala pozici mocnosti, kterou je třeba brát vážně. Přestože to byla stále slabá země, byla to země už velmi odlišná od té, jakou byla před rokem 1949. V tom je jeho velikost.

Měl odhodlání razit cestu vpřed a transformovat Čínu, udělat z ní průmyslový národ a realizovat v ní všechny socialistické a komunistické ideály. Dělal to však příliš ostrým tempem. Původní představa byla udržovat novou demokracii asi tak 50 let předtím, nežli společnost dospěje k socialismu a než budou položeny pevné základy k socialistické transformaci.