J.H. V předchozí části našeho rozhovoru se Jan Petránek zmínil o neobyčejně významné pomoci, kterou africkým národům poskytují čínští lékaři. Dnes na toto téma naváže.

J.Petránek: Čínští lékaři a lékařské týmy za posledních deset let tam dokázali ošetřit patnáct milionů Afričanů. Když se toto řekne, já za tím vidím nejen jednoho lékaře, který rodí někde v těžko dostupných afrických místech Afričanky, ale provádí chirurgické zákroky. To nemůže dělat sám, musím mít vedle sebe nejenom zdravotní personál, jednu, dvě zdravotní sestry, nebo malý tým, ale musí být zajištěn samozřejmě i léky, materiálem, čili tady ta zahraniční politika Číny začala sympaticky. Čína bere sympatie ostatním, nejenom v Africe, ale i v Latinské Americe. Konec konců v Africe letos poprvé se stalo, že jak prezident Číny, tak i ministerský předseda Wen Jia Bao tam byli oba dva. Ohromně se Čína otevřela i vůči Latinské Americe. To jsou desítky mezinárodních dohod, které za posledních několik let Čína uzavírala jak v Africe, tak v Latinské Americe a samozřejmě na asijském kontinentu, tam ta aktivita byla ještě dřív, než prezident Hu prohlásil politiku, že Čína se otevírá světu a chce dělat světovou politiku.

Jem důležité, že Čína akcentuje znovu a znovu politiku harmonie. Různí kritici mluví o čínském neokolonialismu. Já si myslím, že toto je spíš téma na filozofické a politologické konference, ale určitě svět, zejména ten chudý svět, třetí svět, svět tak zvaných rozvojových zemí, ten tu čínskou expanzi nechápe jinak, než že je to spolupráce, která je pro něj výhodná.

J.H. Pojďme se vrátit opět zpátky do Číny. Pojďme se na závěr zmínit o nově otevřené trati Quinhai-tibetské železnice. Byla zahájena 1. července a v Číně se o ní hodně píše, narostl neobyčejným způsobem počet turistů, kteří se dnes dostávají do Tibetu a to vyvolává dva směry úvah. Jedni tvrdí, že to vytváří riziko pro Tibet a jeho autenticitu, druzí zdůrazňují, že Tibetu to přinese neobyčejný ekonomický rozvoj. Jak tuto událost vnímáš z pražského pohledu a jak vidíš její budoucí důsledky?

J.Petránek: Už je to půldruhého roku, kdy jsem zaznamenal, že začíná finišovat stavba, která trať přivedla až do Tibetu. A vzpomněl jsem si na dva své znamenité kamarády. Jedním byl Honza Vinař. To byl zpravodaj Československého rozhlasu v 60. letech v Číně, v době, kdy já jsem byl zpravodajem Čs. Rozhlasu v Moskvě. A on když létal přes Moskvu, přes Nosovibirsk, Irkutsk, tehdy to bylo částečně vrtulovými stroji, to ještě nebyly Tu-104, nebo Il 62, tak tehdy se vždycky zastavil v Moskvě a bavili jsme se spolu o tom, jaká je situace. Honza Vinař napsal kouzelnou knížku o tom, jak se dostával do Tibetu. A tehdy, v 60. letech, přijel do Tibetu díky tomu, že Československá republika zásobovala našimi Tatrama 111, a ty mají motor chlazený vzduchem.

J.H. Pořad připravil Jiří.