De´ang patří k dvaceti početně nejmenším národnostem v Číně. Každá z těchto etnických skupin má necelých sto tisíc příslušníků. De´ang si připomíná tradiční slavnost „vody" obvykle v druhé dekádě dubna, přesně pak v sedmý den po Svátku čistoty a jasu.

Stejně tak jako u národnosti Taj zůstává tradičním programem de-angské oslavy požehnání vodou a také tanec s bubnem ve tvaru sloní nohy. Specifickou náplní de-angského festivalu vody je mytí rukou a nohou starším členům rodiny. Pro tento akt by měli mladí příslušníci každé rodiny připravit umyvadlo s teplou vodou a umístit jej uprostřed obývacího pokoje. Potom pozvou rodiče a členy starší generace, aby se posadili, pokleknou před nimi a požádají je o prominutí za neslušné chování v uplynulém roce. Starší příslušníci by se měli také omluvit za nedostatky při poskytování dobrého příkladu mladým lidem. Poté mladí lidé umyjí ruce a nohy starším a přitom si navzájem popřejí, aby nový rok strávili v harmonické a pilné atmosféře. Pokud rodiči zemřeli, objektem mytí se stávají starší bratr a sestra, nebo starší švagr a švagrová.

K tomuto zvyku se prý váže starověká legenda. Říká se, že kdysi žil neslušný syn de-angského původu. Ten sedmého dne po svátku čistoty a jasu odešel za prací do hor, kde uviděl mladé ptáče, jak přináší potravu rodičům. Neslušný syn tím byl dojat a odhodlal se chovat slušně ke své matce. V té chvíli šla matka směrem do hor, aby věnovala synovi jídlo. Matka uklozla a upadla a syn jí přiběhl na pomoc. Matka se obávala, že ji syn opět zbije. Proto narazila hlavou do kmene stromu a zemřela. Syn s velkou bolestí a lítostí strom rozsekal a zhotovil z něho sošku matky. Vždy v sedmý den po Svátku čistoty a jasu čistil sošku tak, že ji namočil do teplé vody s okvětními lístky.

Když se blíží festival „vody", příslušníci De´angu už spěchají, aby připravili nový oděv, rýžový dort a kropicí náčiní. Starší stoupenci buddhismu se shromažďují v chrámu, aby postavili domek používaný v době festivalu pro odstranění prachu na sošce Sakiamuniho. Mají připravit potrubí vytesané z pět metrů dlouhého dřeva, které musí být nově namalované a na němž je udělán vrub. Ve dne „vody" nosí dívky kbelíky nebo umývadla a vylévají vodu „štěstí" do drážky, aby stékala do domku směrem k buddhistické sošce a očistila ji. Poté nejstarší úctyhodný příslušník vesnice drží promoklou kytičku a kropí do zástupu lidí, čímž dává všem přítomným požehnání. V tomto okamžiku lidé jásají a navzájem si přejí šťastný nový rok. Mladí lidé zvedají kbelík nad hlavu a přilévají vodu do rukou starých lidí, čímž jim přejí šťastný život, zdraví a dlouhověkost. Zatímco staří lidé drží vodu v rukou a recitují modlitební slova, aby požehnali mladým lidem. Po skončení tohoto aktu lidé přiběhnou k rybníku, zpívají a tancují s bubny ve tvaru sloní nohy, navzájem se honí a kropí.

Slavnost vody představuje nejen novoroční slavnost národnosti De´ang, ale také znamenají dobrou příležitost pro milostné seznámení chlapců a děvčat. Šíří se tradice, že pro vyjádření své lásky má kluk věnovat zamilované holce bambusový košík. To se dělá v předvečeru festivalu. A tak se stává, že díkva jednoho dne dostane několik bambusových košíků. Kterému chlapci se holka líbí? To je vidět hned během dne „vody", kdy dívka vystoupí s košíkem na zádech. Kluci pak musejí mít upřený pohled na svou zamilovanou dívku a poznat, zda nese košík, který jí věnoval.