Možná se někteří posluchači budou nyní ptát, kdo to vlastně profesor Průšek byl, jakým byl člověkem. A proč lidé ve vzdálené Číňě oslavovali 100. výročí jeho narození? Jaký byl jeho přínos, co vykonal, že lidé po tolika letech stále touží poznat jeho dílo.

Na tyto otázky hned odpovím. Profesor Průšek byl šťastným člověkem, protože po celý život pracoval v oboru, který upřímně miloval. Stal se zakladatelem české sinologie a byl proto také velmi úspěšným člověkem. V nepříznivých situacích pak prokázal, že byl také pevným člověkem. Takový člověk si zaslouží, aby si ho lidé pamatovali, aby ho ctili. Jeho největší zásluha tkví v jeho obrovskému přínosu, kterým prospěl kulturní komunikaci mezi Čínou a Českem.

Ze současného pohledu byl profesor Průšek nepochybně šťastným člověkem. Jeho zájem se spojil s jeho profesí a prací. Říkáme, že člověk, který má možnost pracovat v oblasti, která je jeho zájmem, je šťastný. Ale to bylo jenom jeho prvním štěstím. Druhým štěstím profesora Průška bylo, že jako sinolog měl šanci žít dva a půl roku v Číně. Za tuto dobu pronikl do různých rovin čínské společnosti. Pronikl do tržnic, rodin obyčejných Číňanů, do malého divadla, kde se hrála pekingská opera, do čajoven a do škol. Měl přátele z různých kruhů, od dělníků, přes pouliční herce až po intelektuály, univerzitní studenty a obchodníky, důstojníky, opatrně poznával společenskou situaci, lidské názory a pocity. Také poznal pokrokové osobnosti z kulturních kruhů, např. Guo Morua, Mao Duna a Bing Xina, kteří jsou v současnosti považováni za nejlepší čínské spisovatele té doby. Proto viděl přednosti čínské společností a také její problémy. Ve svém nejznámějším dílě „Sestra moje, Čína" napsal:

Jiří:"Mám rád tu zemi, je mi blízká jako sestra. Ale jako k sestře jsem k ní kritický, viděl jsem její bídu, znám její nedostatky. Byl jsem jí nadšen, zklamán a roztrpčen, ale nikdy jsem nemohl být lhostejný. Nemůžeme být lhostejní k tomu, co je nám blízké."

30.léta 20. století jsou obdobím, kdy Čína prožívala nejvážnější katastrofu. Neumím si představit, jakou scenérii zkázy tehdy pan Průšek viděl. Obraz upadající říše jistě přinášel více smutku a beznaděje, nežli krása poznamenaná stářím!

"Jiří: Potom jsem strávil překrásné léto, venku za Pejpinem, v rozvalinách starého Letního paláce, který byl vystavěn trochu po vzoru Versaillí a měl s nimi soupeřit svou velkolepostí. Jistě je předčil svou rozlohou a umístěním ve středu šedého oblouku hor.

Touhal jsem se vždy v podvečer tímto prostranstvím, pomalu mizejícím v rákosí vyšším než člověk. Na každé toulce jsem objevil novou rozkošnou podrobnost, velbloudí můstek, chatrč vestavěnou do kopečku zřícenin, na tarasu z mramorových sloupů, pokrytých jemnými skulpturami zasázel sedlák dýně; oplétají sloupy a jejich těžké hlavy visí jako plody stylisovaných rostlin, bylo nutno se prodrat tou spouští a člověk tam byl skryt před každým. U chalup v poledne ve stínu spali sedláci a selky a večer vycházeli na procházku mírní starci s vnoučaty, opírající se o hůl. Nejkrásnější byly letní večery, kdy nad rákosím vyšel rudý měsíc, obrovský, nesmírný, v němž zářily klasy rákosu jako zlatý prach. Seděl jsem na terase s přeraženými sloupy třeba do půlnoci, někdy přišel i strážník s vesničany, kouřili z dlouhých dýmek s malými, měděnými hlavičkami a moudře rozprávěli o úrodě."

Těmito romantickými slovy líčil profesor Průšek jako básník své zážitky z cizí země. Ale co se týče jeho vědecké práce, byl vždy vážný a přísný.

V r.1937 se profesor Průšek vrátil domů, pracoval v českém orientálním ústavu a na Karlově univerzitě. Od konce druhé světové války až do 60. let česká sinologie pod vedením profesora Průška dosáhla obrovského rozkvětu. České sinologické kruhy se staly velmi významnou skupinou v rámci světové sinologie, knihovna pražského orientálního ústavu byla také jednou z 8 největších sinologických knihoven v Evropě. Profesor Průšek se po celý svůj život zabýval bádáním o Číně a psaním knih, jako překladatel přetlumočil více než 500 knih. Dá se říct, že se stal nejvýznamnějším evropským odborníkem v oblasti čínské lidové literatury.

Známý čínský spisovatel pan Shu Yi řekl, že pan Průšek velmi rád sbíral knihy, proto stále velmi čsto chodil do pekingské ulice Liu Lichang, aby si opatřil knihy. Kupoval nejenom staré a klasické knihy, ale i moderní, přivesl do své země mnoho materiálu. Tyto předměty jsou velmi vzácné, některé z nich je dosud i v Číně těžko nalézt. Protože Čína neochránila dobře první verze svých knih, dosud se nepodařilo nalézt první výtisky mnoha knih, zejména knih vydaných ve 20. letech 20. století, ale v knihovně pražského orientálního ústavu tyto knihy jsou. To je velmi pozoruhodné.

Jako Číňanka obdivuji schopnost pana Průška, kterou prokázal při hodnocení čínské literatury. Mnoho knih, kterým se obdivoval, doporučil a přeložil. Tyto knihy patří v současnosti mezi všeobecně uznávaná klasická díla. Mezi tyto knihy patří Zkazky o šesteru cest osudu od Pu Songling, Mistr Sun o umění válečném, Hovory Konfuciovy, Putování Starého Chromce od Liu Ou a další. Studovala jsem také cizí jazyk, tedy češtinu, a tak vím, jak je těžké přesně porozumět vnitřnímu významu knihy psané v cizím jazyce a že je ještě těžší stejně přesným a pěkným slovem ji přeložit a vydat.

Pan Shu Yi na jednom sympoziu řekl: pokud se nám podaří sehnat knihy, přeložené profesorem Průškem a všechny jeho práce, tak čínská knihovna moderní literatury založí pro tato díla zvláštní knihovní pobočku. Potom české velvyslanectví v Číně opravdu knihy pana Průška opatřilo, a tak jsme opravdu založili khinovní pobočku Jaroslava Průška. Je to první pobočná knihovna čínské knihovny moderní literatury určená pro cizince.

Poslechněme si, co řekl o panu Jaroslavu Průškovi jeden jeho student. "Profesor Jaroslav Průšek nesporně představuje výrazný mezník v rozvoji československé orientalisticky vůbec a sinologie zvlášť, najmě pak pokud jde o vytváření jejího výrazného profilu v poválečném období a o vytýčení perspektiv, odpovdídajících nejen vlastní potřebě těchto vědních disciplin, nýbrž i jejích relaci k významu tak řečených orientálních civilizací a kultur pro vývoj a osudy celého světa. Průšek tu uplatňuje koncepci kontinuity tradičního vývoje asijských kultur od nejstarších dob až do dneška. Tato skutečnost má nesmírný význam nejen gnoseologický, nýbrž přímo pro výběr pracovních metod a okruhu témat: předpokládá totiž, že dnešní Asie, po myšlenky a zkušenosti civilizace evropské, nýbrž je utvářena konfliktem tohoto univerzalistického trendu a tradičními proudy dávné minulosti. V této souvislosti je třeba chápat např. I překlady z orientálních literatur nikoliv jako pouhou ukázku pro nás snad trochu exotické slovesné tvorby Orientu, nýbrž jako prakticky nedílnou součást celosvětové pokladnice kultur."

Na konci tohoto zvláštního pořadu jsme položili několik otázek paní Li Mei, která je jednou z překladatelů knihy pana Průška Sestra moje Čína a která navštívila dceru pana Průška v Čechách. Uslyšíme jak dcera pana Průška Kateřina ctí svého otce:

„Řekla, že její otec je jejím idolem, velmi dobře poznal život, a za všech okolností byl vždycky sebejistý a klidný, optimistický. V životě není obtíž, kterou by nepřekonal."