Čínské školství se v těchto letech rychle rozvíjí. Každý rok je několik milionů nových vysokoškolských absolventů, z nichž mnozí pocházejí z odlehlých národnostních oblastí. A jaká změna nastala v jejich myšlení když přijali moderní školství v Pekingu? Chtějí pracovat v metropoli s prostředím zuřivé konkurence a nebo v domově, kde nemusí čelit tak velkému tlaku?
Kluk kazašské národnost Bie-ke se učí ve čtvrtém ročníku na Ústřední národnostní univerzitě. Jako obor studuje kazašský jazyk a literaturu. Jeho domovem je Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang, která leží na severozápadě Číny. Bieke bude vysokou školu absolvovat v červenci příštího roku a kde chce pracovat?
„Já bych chtěl zůstat v Pekingu, který má velmi dobré podmínky a prostředí pro naše uplatnění. Samozřejmě musíme tu čelit silné konkurenci a velkému tlaku."
Bie-ke dobře zná kazaštinu a mandarinštinu. Už ve druhém ročníku začal tlumočit pro některé firmy se zahraniční účastí. Na univerzitě se ještě učí rusky a anglicky. Také je členem studentského výboru. Zaměstnání bude pro něho snadné díky mimořádným jazykovým přednostem a bohatým zkušenostem z praxe. Uvedl, že v Pekingu je zaregistrováno mnoho ruských a kazašských podniků a že některé z nich již vyjádřili ochotu nechat mu místo.
Ve srovnání se zmíněným studentem Bie-ke nemá jeho spolužačka Bai-lan takové štěstí. Je mongolské národnosti a studuje mongolský jazyk a literaturu. Bai-lan od svého dětství mluví mongolsky a nemá plynulou mandarinštinu ani angličtinu, kterou se začala učit jen po přijetí do vysoké školy.
„myslím, že v Pekingu bude pro mně těžké najít práci. Možná by to bylo lépe, abych hledala práci v domově."
Jak Bai-lan dále řekla, po absolvování školy se bude snažit hledat práci v Pekingu. Pokud se jí nepodaří, vrátí se do domova. Myslí totiž, že není tak velký rozdíl v tom, kde bude pracovat, mnohem důležitější je spíš to, že si tu práci by měla zalíbit.
Volbou mnoha vysokoškolských absolventů je aspirantské vzdělávání. Kluk ujgurského původu Yibrayin, který pochází z prefektury Kaš v Sin-ťiangu, uvedl,
„Chtěl bych tady zůstat na postgraduální studium a poté vrátit se domů. Doufám, že se mohu zabývat sociální problematikou a prostudovat historii a kulturu z sociologického hlediska."
Rodiči však nesouhlasí s rozhodnutím syna a přejí si, aby se hned po absolvování vrátil domů na práci. Yibrayin trvá na svém a uvedl, že pokud se mu nepodaří být přijat na aspirantské vzdělávání, chtěl by vycestovat do Turecka na stáž, aby se naučil co nejvíce.
Národnostní absolventi humanitních věd jako jsou výše uvedení studenti Bie-ke a Yibrayin, mohou hledat jen zaměstnání související s jejich jazyky. Zatímco absolventi technických věd mají větší možnosti při volbě zaměstnání a pokud studují tzv. horké obory, v podstatě není problém, aby našli oblíbenou práci v Pekingu.
Wei Chengxi je z národnosti Mu-lao, která má asi 200 tisíc příslušníků, žijících hlavně v horách na jihu Číny v Čuangské autonomní oblasti Kuang-si. Wei studuje softwarové inženýrství na Pekingské univerzitě letectví a kosmonautiky. Spolu s ním bylo přijato do Pekingu na vysokoškolské vzdělávání několik studentů národnosti Mu-lao. Pokud jde o otázku zaměstnání, Wei říká,
„moji kamarádi jsou v podstatě ochotni zůstat v Pekingu. Když se jim nepodaří, zváží práci v Šanghaji nebo Kantonu, vlastně ve velkoměstech na východě a jihu Číny. Já neberu v úvahu návrat do Kuang-si. Také rodiči si přejí, abych pracoval mimo domov k rozšíření obzoru."
Docela velký počet národnostních absolventů rád pracuje v metropolích, kde je větší šance na seberealizaci. A zda by to znamenalo únik mozků či ztrátu pro národnostní oblasti s relativně nízkou úrovní hospodářství? Není důvod takové obavy, protože většina národnostních absolventů naznačují, že se koneckonců vrátí do domova. Výše uvedený kluk kazašského původu Bie-kie k tomu uvedl,
„myslím, že v Pekingu rád zůstávám v době svého mládí, abych se naučil co nejvíce užitečných. Poté se vrátím do domova, kde se mohu nadále uplatňovat. To by bylo vhodné pro sám sebe, pro svůj domov a národnost."
|